Vítej zpátky, Pavle Nedvěde!

Vítej zpátky, Pavle Nedvěde!

Vítej zpátky, Pavle Nedvěde!

Není to úplně jisté, i když se o tom v náznacích píše již od loňského prosince. Nyní však prohlásil trenér Juventusu Claudio Ranieri, že pětatřicetiletá hvězda jeho týmu prodlouží kariéru o jednu sezónu a tudíž nebude chybět na Euru 2008. Po takové zprávě na nás nemusí vyjednavači, Košťál či Brückner, machrovat, že fotbalistu, kterému Itálie říká Grande Paolo, právě oni přivedou zpět do českého národního týmu.


Není to sice ještě jisté, ale já chci věřit, že to tak dopadne. V minulosti jsem Nedvěda několikrát kritizoval. Za bobříka mlčení směrem k novinářům. Za vytáčky, kdy nechtěl přiznat, že zkoušel podat žádost o změnu státní příslušnosti. Za zbytečné vyloučení a oslabení týmu. Za odchození zápasu. Nic z toho nehodlám odvolat, ale chci říci, že na tom teď záleží méně než kdysi. Nicméně i tak si do Nedvěda rýpnu: Proč v situaci, kdy ví, jak je to zlé s léčením Tomáše Rosického, sám nezvedne telefon a neřekne: „I když jsem se s reprezentací rozloučil, jsem znovu připraven pomoci. Chcete mne?“
Kdyby to udělal, ke všemu ještě mediálně šikovně, fotbalový národ by ho v dojetí navrhoval na hlavní cenu Klubu fair play a možná na státní vyznamenání. Místo toho Nedvěd zatím mlžil či mlčel, až se fanoušci o jeho možném startu na Euru dozvídají od klubového trenéra. Takže je to stále ten starý známý, povahově složitý Pavlík? Dělá mu pořád tak moc dobře, když ho někdo přemlouvá, jako například před mistrovstvím světa v Německu? Anebo za to už nemůže, protože jako evropská či světová hvězda má takové způsoby v krvi?
Ať tak či onak, v tuhle chvíli je nejdůležitější, zda za Česko opravdu nastoupí; o tom, že bude dobrý, nepochybujme. Pro český fotbal, jemuž jedna z velkých generací pomalu zestárla a mizí ze scény, přičemž naši juniorští vicemistři světa ještě seniorskou kvalitu nemají, by byl posilou spadlou z nebe.