Ščasný: maskuje své vyhoření generační nevrlostí?

Ščasný: maskuje své vyhoření generační nevrlostí?

Ščasný: maskuje své vyhoření generační nevrlostí?

Tenhle spíše sympatický trenér a před lety podobně vnímaný hráč bude v nejvyšší fotbalové soutěži nesporně chybět. Ale zároveň chci věřit, že se Zdeněk Ščasný (50) k fotbalu vrátí, protože bez něj, jak ho známe, nemůže být. Jeho časté konflikty s rozhodčími jsou však nyní neúnosné. Přitom je typem inteligentního a přemýšlivého trenéra...

, který umí formulovat své myšlenky. Teď chce ale odejít z fotbalu.
Je to zarážející, protože s blížícím se koncem kariéry reprezentačního kouče Brücknera si Ščasného umí kdekdo představit jako kandidáta na tuto funkci. Jestli ovšem... nepodlehl záludnému syndromu vyhoření. Když totiž prohlásil, že „si z něj dělá srandu nějaký mladý kluk, který píská šestý zápas v lize a vysype ho na tribunu, což nemá zapotřebí“, tak to na vyhoření opravdu vypadá. A takto generačně nevrlé vyjádření může ono postižení syndromem maskovat.
Trenéra podnítilo k protestům, za něž byl vykázán na tribunu, vyloučení hráče Rajnocha, ale, marná sláva, ten opravdu fauloval. Dost nešikovně, zbytečně. Žlutá karta byla na místě, a jestliže dostal již druhou v zápase, musel ven. Ščasný tedy není vůbec soudný. Přitom zná fotbal ze všech stran a ví, jak to v něm chodí. Hrál za pražské kluby Duklu, Spartu a Bohemians, tři sezóny trénoval Spartu a byl s ní mistrem, působil v Řecku (OFI Kréta, Panathenaikos Atény) a poté zase doma (Žižkov, Most, Mladá Boleslav). Nedovedu si představit, že by podobně jednali trenéři formátu, jako byli Vejvoda, Ježek, Vengloš, Pospíchal či z těch dnešních Škorpil (o dvanáct let starší než Ščasný). K nim by se mohl svými schopnostmi brzy řadit.
Možná je příčinou Ščasného počínání přehnaná motivace a jakási až bolestínsko-hysterická nálada v celém FK Mladá Boleslav, a. s. Důkaz o tom podal i sám šéf klubu Josef Dufek, který o přestávce, nedlouho po Rajnochově vyloučení, napadl delegáta Veltruského. Ten pak v zápisu z utkání uvedl, že jím byl slovně urážen a pak několikrát udeřen otevřenou dlaní do zad. Dufek si ovšem posléze dělal z novinářů legraci, když tvrdil, že delegátovi gratuloval k výkonu rozhodčího a přátelsky ho poplácal po zádech.
K tomu lze pak říci jediné: provinčnost a ubohost našich fotbalových funkcionářů je stále neuvěřitelná. A to chce klub z města automobilů hrát evropské poháry. Probůh, jen to ne!