Vyděsila mě reportáž České televize o chystané přehradě na Otavě u šumavského Rejštejna. Pan starosta na návsi ukazoval, jak by z budoucí nádrže vykukoval nad hladinu jen křížek věže kostela. Hráz by měla stát u Annína a jezero by zatopilo nádherné údolí až k Čeňkově Pile, soutoku Vydry a Křemelné. Pod ním by zmizely obce Rejštějn a Radešov. Místní obyvatelé mluvili do kamery rozmrzele a se zjevným pocitem outsidrů: páni v Praze něco rozhodli, my jsme nuly...
„Tohle jsou desítky let staré plány, ještě z let minulého režimu. U Rejštejna měla být nádrž na pitnou vodu pro Plzeň, ale ukázalo se, že voda ze šumavských rašelinišť je příliš kyselá, takže ji nelze chemicky upravit, aby byla použitelná. Proto považuji tuhle zprávu za kachnu,“ řekl mi v reakci na reportáž hydrolog doc. RNDr. Bohumír Janský, vedoucí katedry fyzické geografie a geoekologie z Přírodovědecké fakulty UK. Expert z nejpovolanějších dodal, že o této kampani zaslechl již letos na jaře a že hydrologové i vodohospodáři vedou dlouhé diskuse na téma, zda vůbec a kde budovat umělé nádrže. Podle jeho mínění má šanci jen výstavba dvou přehrad na toku Opavy. A v závěru rozhovoru mě ujistil, že lidé z Rejštejna a okolí, jakož i milovníci Šumavy, mohou být klidní: přehrada u Annína je čirý nesmysl a nikdy stát nebude.
Volal jsem to hned zatepla Horstu Hasenöhrlovi, starostovi obce. Jestli ho to potěšilo, netroufám soudit, ale pravil, že je mu šestatřicet a od dětství slýchal od rodičů onu hrozbu: tady bude přehrada, budeme se muset vystěhovat. V devadesátých letech bylo trauma zažehnáno, ale teď je tu zpátky. Mluvil i o tom, že obci hrozí zařazení do tzv. hájeného území, což je něco jako stavební uzávěra. „Zatím jen hrozí, ale na náladě to lidem nepřidá. A protože se na ministerstvu zemědělství mluví o nebezpečí klimatických změn v blízké době, čili o nedostatku vody, obavy z výstavby vodní nádrže jsou stále namístě.“
„Chtěl jsem starostu Rejštejna uklidnit informací o kyselé, a tudíž nepoužitelné vodě, ale moc se mi to nepovedlo. Máte zprávy o nějakých firmách, které by tlačily na stavbu přehrad v celé republice?“ ptal jsem se Jana Beránka ze sdružení Stop přehradě. O firmách nic nevěděl, ale prohlásil, že starostové by se měli spíš burcovat k aktivitě než uklidňovat. Protože třeba na jižní Moravě krajský úřad v tomhle ohledu rozhoduje od stolu, aniž by se s obcemi bavil. Zmínil i připravované legislativní záměry vlády s pozdějším posvěcením z Bruselu, takže by se budování přehrad dostalo do územních plánů a pak už žilo v téměř nedotknutelném režimu. A Beránkův zdrcující údaj na závěr: celé republice hrozí výstavba dvou set přehrad, jistěže ani trochu roztomilých betonových dílek.
