Pamatujete na dubnové derby Sparta – Slavia 1:0 v minulém ročníku ligy? Domácí Pavel Horváth byl nejlepším hráčem zápasu, po hodině hry dal gól, deset minut poté však trápený křečemi opustil za potlesku tribun trávník. Pondělní derby na Letné Horváth opět rozhodl, leč s opačným efektem. Gól nedal, křeče ho netrápily, a přece znovu odešel dříve ze hřiště...
. Udělal klukovinu, ohnal se kopačkami po soupeři a spatřil červenou kartu. Sparta pak neměla sílu udolat v oslabení Slavii, i když ta se příliš nevyznamenala.
Bylo to v historii již 266. derby našich nejstarších klubů, hrálo se za ideálního fotbalového počasí, ukázkově je řídil rozhodčí Kovařík a přihlíželo mu vyprodané hlediště s více než dvaceti tisíci diváků. Vše tedy nasvědčovalo tomu, že uvidíme skvostné fotbalové představení. Nic takového se však nekonalo. Jako by tomu napověděl první gól Slavie už ve 3. minutě, jenž padl poté, co se několik hráčů ukoplo: Kalivoda kiksem zahrál polovysoký rohový kop k přední tyči, kde technikou jen málokdy oplývající Švec předložil míč brazilskou patičkou (naslepo!) překvapenému Pudilovi, jemuž ve zlomku vteřiny nezbývalo nic jiného, než dohrát tenhle náhodný karambol jediným možným způsobem – kolínkem překonat Poštulku. Ano, i takové góly padají a počítají se. Slavia hrála útočně jen čtvrt hodiny v úvodu, aby pak přenechala aktivitu bojovnější i fotbalovější Spartě a čekala na rychlé protiútoky, k nimž se ale stejně nedostávala. Taková taktika se však divákům líbit nemůže. Zvláště pak od Slavie, jež byla favoritem. V takové Anglii, kde divák je náš zákazník, a tedy pán, by si něco takového nemohla dovolit. Pískot by ji rychle probudil.
Takže gólových šancí bylo na obou stranách poskrovnu, zato tvrdých zákroků požehnaně, přičemž mnohé údery loktem při hlavičkových soubojích byly „povedené“. Boj tedy dominoval nad fotbalovou dovedností. Škoda. Proto mi bylo líto odchodu Horvátha, jenž dával hře Sparty myšlenku. V osudném okamžiku měl míč, postupoval s ním, Pudil ho žlutokartově a zřejmě i bolestivě fauloval, oba upadli, načež se Horváth neudržel... Nelze to omluvit, jakkoliv hříšníka můžeme chápat. S Horváthem odešel ze hřiště nápad a chyběl až do chvíle, kdy ve druhé půli nastoupil v útoku Slavie Zdeněk Šenkeřík, jenž nejprve promarnil sólo, ale pět minut před koncem si to vynahradil gólem pečetícím výhru.
Trenér Karel Jarolím, sám kdysi špílmachr k pohledání, musí hodně trpět při pohledu na dnešní ligové boje s minimem fotbalového umu, leč na sobě to dává znát minimálně. Proto byl spokojený s výsledkem, a třebaže už se zdálo, že má na jazyku kritiku svých hráčů, včas se zarazil a jen tak diplomaticky pohovořil o jisté pasivitě svého týmu. Oslabená Sparta byla totiž v poli lepším týmem a hlavičkář Libor Došek strašil obranu červenobílých až do samého závěru; ke skórování mu chybělo jen trochu víc klidu a štěstí.
