Kdo se v neděli díval na Eurosport, viděl čtyři kola před koncem závodu motocyklového mistrovství světa najetí Lukáše Peška do Španěla Hectora Faubela a pád obou jezdců. Náš stačil ještě nasednout a dojet ve Velké ceně Katalánska v Barceloně na třináctém místě.
Vzpomněl jsem si na slova pana Karla Peška, která se objeví tento týden v tištěném Reflexu, kdy mi řekl o svých synech, Lukášovi (21) a Kájovi (15): „Oba jezdit umějí, bojím se jedině toho, že je někdo někam nacpe a shodí.“
To se právě stalo, leč jaksi opačně, viníkem byl Lukáš, ale měl pro to vysvětlení. Přestávala mu fungovat přední brzda. Ve chvíli, kdy na Faubela najížděl, mačkal ji marně. Po závodě se španělskému jezdci, který kolizí přišel o celkové vedení, omluvil. Sám zůstává celkově ve stopětadvacítkách třetí, na druhého Faubela ztrácí osm a na vedoucího Maďara Talmácsiho jednadvacet bodů. Seriál mistrovství je v polovině: po sedmi závodech jich stejný počet zbývá. Od úspěchů legendárního Františka Šťastného uplynulo jednačtyřicet let, než se zase našinec blýskl na světovém šampionátu. To je velká zásluha obětavého táty, kdysi taky závodníka.
Co z jeho postřehů o synech zůstalo v bloku a nevešlo se do článku?
O Lukášovi: „Teď složil poslední zkoušky, a tak je vyučený automechanik. Pořád to odkládal, v tomhle ohledu bývá někdy lajdák, ale jinak je spíš perfekcionista. Třeba jednu zimu, asi jako sedmnáctiletý, si najal soukromého učitele angličtiny a dneska se výborně domluví. Italštinu a španělštinu pochytil zase na závodech od mechaniků či manažerů.“ Při řeči o zákulisí padla zmínka o jezdci Jaroslavu Hulešovi, který si před třemi lety vzal život... „Blížil se mu věkový limit u stopětadvacítek, sedmadvacet let, a náhle neměl smlouvu. To mohlo mít vliv na ten zkrat. Vyhodili ho, nikdo mu nepodal ani ruku. A přitom když jezdil šampionát, nadbíhala mu spousta různých lidí, co pochlebují. Protože tohle znám, snažím se Lukáše před nimi ochránit.“ Ptám se, co je to za lidi? „Třeba někteří byznysmeni, kteří závodníka vyždímají a je jim jedno, jak on dopadne. Vycucají z něho peníze. Tohle je nutné ustát, Jardovi se to asi nepovedlo. Nebo se tady vyskytují lidi, co vše sledují zpovzdálí, a když je závodník slavný, přijdou a vtírají se. ‚Pojď na kafe, pojď na pivo. Ty nemusíš běhat a trénovat, tys talent!‘ říkají. A pak radí: ‚Tenhle manažer to dělá špatně, měl bys od něj odejít!‘ Tihle chlapíci také myslí pouze na své kšefty.“ Zajímalo mě, jak je Peškovi od sebe odstřihují. „Zpočátku to jde těžce, ale teď už je i Lukáš dobře rozezná,“ dodal pan Pešek s uspokojením.
A ještě pár slov o Kájovi: „Všichni od něj očekávají výkony jako od Lukáše. To může být frustrující. Odrazovým můstkem by pro něj mohl být srpnový start v Brně na divokou kartu, a to na dobré motorce. Sehnat ji – to je nyní náš největší úkol.“
