Česká fotbalová liga nezaslouží chválu, ale ani zatracení. Její úroveň totiž ovlivňuje hlavně ekonomická síla našich klubů. Proto vcelku logicky vyhrála Sparta. Je nejbohatší a má nejlepší stadión, proto by nemusela udělat v pohárové Evropě velkou ostudu. Nicméně o jejích vyhlídkách v Lize mistrů, pokud nejdříve zvládne boje v předkole, si nikdo nedělá iluze.
Stačí vzpomenout na katastrofální jarní start Sparty: domácí nezdar s Jabloncem 0:3 a brzy poté dvougólové prohry ve Zlíně a Českých Budějovicích... Tým „milionářů z Letné“ jako by byl zakletý, stejně jako za trenéra Hřebíka a po něm Grigy, takže trenérské duo Bílek–Siegl bylo pomalu rovněž zralé na vyhazov. Leč pak přišlo, šest kol před závěrem, vítězné derby se Slavií a po něm finiš s jedním zaváháním – doma s Libercem 1:1.
Slavii se uprostřed jara nedařilo herně ani střelecky, po výhře nad Mostem 3:0 nedala v dalších pěti zápasech jediný gól (!). Během nich, právě po prohře se Spartou, opustila první příčku tabulky. Kdekdo ji rázem odepisoval, ale ona se nakonec probrala a po výhře na jihu Čech skončila při rovnosti bodů s Mladou Boleslaví a Libercem celkově druhá, protože se počítají výsledky vzájemných zápasů. Tomu se říká štěstí! Nastoupí tedy do předkola Ligy mistrů. Celkově třetí Boleslav si zahraje Pohár UEFA a na čtvrtý Liberec zbyl jen Intertoto Cup. To je hodně slabá náplast pro tým sympatického trenéra Vítězslava Lavičky.
Před dvěma lety mi Pavel Kuka docela vážně říkal, že u nás brzy může být hodně fotbalových poloprofesionálů, protože mnohé kluby nenaplní své rozpočty tak, aby se hráči mohli živit jen fotbalem. Zatím k tomu nedochází a kluby podle všeho nadále přežívají díky prodeji talentů. Nicméně každého, kdo má rád fotbal, musí děsit pomyšlení na to, kdo z lepších hráčů naší ligy bude zase před novou sezónou prodán do ciziny. Kdo se má bavit pohledem na mužstva běhajících atletů, kterým míč spíš překáží? A tahle stále stejná písnička je poslední dobou čím dál více zneklidňující.
