Nebývalá kvartální úroda českých šampiónů

Nepamatuji čtvrtletí, v němž by se urodilo tolik sportovních úspěchů, jako tomu bylo letos v úvodních třech měsících. Běžkyně na lyžích Kateřina Neumannová, slalomářka Šárka Záhrobská, rychlobruslařka Martina Sáblíková, skikrosař Tomáš Kraus a cyklista Alois Kaňkovský se stali mistry světa, atletický vícebojař Roman Šebrle mistrem Evropy. Šest jmen a šest šampiónů – to je bilance vskutku nebývalá.


Po listopadu 1989 se žehralo, že sport bez státní podpory komunistického režimu bude živořit a že vyklidíme pozice ve sportech, kde naši reprezentanti něco znamenali. Skeptický byl například i Ivan Hlinka, který se obával finančních nároků hokeje pro mnohé rodiče začínajících žáčků. Neměl však naštěstí pravdu. Český hokej zůstal na výsluní.
Mnohem více byla na místě skepse sportovních odborníků z toho, že zaniká systém vrcholových středisek mládeže, které od nás paradoxně Západ začal kopírovat. Systém výchovy sportovních talentů se však podařilo ve spojitosti se školstvím obnovit. A kromě toho se podpoře renomovaných sportovců, již reprezentantů, začaly systematicky věnovat tři státní resorty – obrany, vnitra a školství.
Příslušná ministerstva mají totiž své sportovní odbory a výtečné jednotlivce podporují, přičemž mnohdy se o ně téměř přetahují. Namátkou: Záhrobská je ve sportovně-pracovním poměru u vnitra, Šebrle či Sáblíková u obrany, tedy armády, a Kraus ve školství. A tak bychom mohli pokračovat. Samozřejmě že finance od resortů nemohou stačit. Je to pouze část existenční sportovcovy jistoty, vedle podpory svazů či sponzorů, případně peněžních odměn za konkrétní výsledky v soutěžích.
Stát tedy neposlal sportovce k šípku, jak k tomu svého času ojediněle vyzývaly mírně zvrácené liberální přístupy. A tak sport, i když je tu a tam kontaminován dopingem a někdy nepříliš férovými přístupy, je pořád oblastí, jež navzdory výše zmíněnému nabízí vzory širokým vrstvám mládeže, má výchovné poslání, ukojí individuální ambice a leckomu přinese opojnou seberealizaci. Posledně zmíněné se týká rovněž i amatérsky provozovaného sportu. Vždyť například naši skibobisté či nohejbalisté patří dlouhodobě k nejlepším na světě. Není tedy na škodu si tohle čas od času, jako třeba letos v prvním kvartálu, uvědomit.