Deník Šíp přinesl reportáž, jež šokovala nejen sportovní veřejnost. Pět fotbalových reprezentantů si chtělo užít i pozvali si po prohraném utkání s Německem prodejné dámy na hotel. Bulvární list to nějak tušil, nechce se věřit, že by to zinscenoval (ale co když?!), hlídkoval na místě do časných ranních hodin a dočkal se sólokapra.
Zkroušení hráči pak po vyjití článku předstoupili před zástupce seriózních médií a uznali, že se nechovali správně, ale přiznali pouze porušení večerky, a souhlasili s pokutou milión korun pro celý tým. Ono Plzákovo „zatloukat“ (i když on tvrdí, že to není jeho výrok, leč nikdo mu jej již neodpáře) opět přišlo ke slovu. Nicméně vážné tváře, s jakými hráči pokutu přijali, svědčí o tom, že text v Šípu sedí. Skoro jako by byl autorizován... A rovněž rozpaky a smutek ve výrocích trenéra Brücknera, jenž uvažoval o rezignaci, svědčí spíše o pravdivosti tohoto příběhu.
Ten je však natolik trapný, že ani nepotřebuje komentář a moralistní odsudek. Ono se to totiž nejen sportovcům a nejen fotbalistům občas stává, jen se o tom moc nepíše... Ostatně i trenér Brückner řekl, že kdysi dávno snad něco podobného zažil, ale ne v takovém rozsahu. Nedělejme si tedy iluze.
Jenomže tady se to stalo po špatném výkonu, po rádoby sebekritických výrocích hráčů v novinách, že po takovém zklamání nelze rozladěním usnout... A nakonec vše odhalil coby hlídač mravnosti mnohými opovrhovaný bulvár. To je pak síla.
Co tomu asi říká fanoušek, jenž pracně sehnal drahý lístek, přijel na utkání z daleka, zpíval hymnu, třásl se zimou i zklamáním na Letné a pak se tohle dozvěděl? Za jak dlouho vyrazí opět na utkání našeho národního týmu? Není ta miliónová pokuta hodně nízká? A tresty nebudou žádné? Vždyť podobné excesy v jiných zemích přinesly vyhazovy z reprezentace a třeba i neúčast na olympijských hrách.
