…mají již delší dobu ve znaku tuzemské fotbalové sešlosti. Teď to platilo o valné hromadě Českomoravského fotbalového svazu (ČMFS), představení internetových stránek Tomáše Rosického a vyhlášení fotbalisty roku 2006. A tak je nasnadě otázka: jak ještě dlouho bude fotbal, sport milovaný milióny fanoušků, takto před veřejností shazován? Přitom ve dvou z výše zmíněných případů ještě za spoluúčasti vynikajících hráčů, jak k tomu přijdou?
Na valné hromady ČMFS se měly vylepšovat stanovy tohoto občanského hnutí, jež řídí profesionální fotbal (už to je pozoruhodný fakt), ale kvůli hádkám o procedurálních věcech k tomu nedošlo. Nakonec se nejvíc jednalo o kauze Jiřího Kubíčka, místopředsedy ČMFS za Moravu, jenž byl disciplinárkou potrestán zastavením činnosti za znevážení jména svazu. Tomu příběhu však málokdo rozumí, jak je právnickými a subjektivními výklady zamotán. Leč Kubíček to nakonec trochu vyhrál, ale asi jako Pyrrhos: hlasování ho potvrdilo ve funkci, ale trest mu platí dál... Šéfové svazu Košťál a Mokrý, které fotbalový národ dlouho „miluje“, protáhli sice trochu obličeje, avšak i nadále se hraje podle jejich not. Desetihodinová sešlost stála šest set tisíc korun a po té legraci se delegáti rozloučili a novináři, které sem redakce vyslaly za trest, si ve svých referátech brousili hlavně ironii.
Otevření webu Tomáše Rosického je jistě dobrá věc. Skoro je s podivem, je jej nemá už dávno. On to však vysvětlil svou skromností, že se tomu bránil a že nyní, kdy se mu daří v Arsenalu, nastal správný čas. Ale proč je na stránkách uveden jako Little Mozart? Malým Mozartem ho nazvali novináři v Německu, když tam přestoupil coby dvacetiletý mladíček před šesti lety. Tenhle kýčovitý nápad zřejmě pasoval k tomu, aby se představení stránek konalo na Bertramce, kde slavný skladatel dopsal Dona Giovanniho. Autoři nápadu byli pak nepochybně uneseni vlastní genialitou. Brr… Inteligentní Rosický jim možná trochu zkazil radost, když řekl: „Nevím, jestli v šestadvaceti se mi má pořád říkat malý.“ Na druhou stranu však pravil trenér Karel Brückner, že oba – Mozart i Tomáš – jsou ve svém oboru výjimeční a že takové srovnání nekulhá. Opravdu?! Neztratil spíš v onom vyumělkovaném mozartovském rozpoložení soudnost?
Nejvíc trapností jsme nakonec si užili v přímém televizním přenosu z korunovace nejlepších fotbalistů. A jako obvykle se nejvíce bavili moderátoři, tentokrát herci Tomáš Matonoha a Pavel Liška. Klasická estráda: něco zpěváků a „veselých“ scének, prostřihy do hlediště na fotbalové idoly s jejich půvabnými polovičkami a samozřejmě defilé sponzorů, co dostanou prostor na jednu větičku. Pořad k nekoukání, a kdyby jej právě sponzorské firmy nezaplatily, totální průšvih. A tomu všemu dělají ti nejlepší hráči kompars, křoví. Opakuje se to rok co rok, může to vysílat jakákoliv televize, a pokaždé je to stejné a stejně pitomé. Ale proč? Tohle ať mi někdo vysvětlí.
