Příliš ostrý výpad Kavčích hor

… aneb Méně je více, tak lze posuzovat otevřený dopis Otakara Černého, šéfa sportovní redakce České televize, Karlu Brücknerovi. Pisatel v něm na stránkách deníku Sport, krátce před vánočními svátky, reagoval na rozhovor listu s trenérem české fotbalové reprezentace, nazval jej lhářem a ve své zlobě se uchýlil až k osobním urážkám, což u novináře s tak letitou praxí zaráží.


Co Otakara Černého zřejmě oprávněně nadzvedlo, byl trenérův výrok o tom, že nebyl zván do diskusního pořadu v televizi, byť se sám nabízel. K tomu Brückner doslova řekl, že „byl zvanej pouze jako spolukomentátor, což se mi ale v televizi nelíbí.“ Podle Černého byl však Brückner opakovaně zván, a to několikrát, ale pokaždé mu vadil někdo z dalších účastníků debaty – jednou fotbalista Drulák, podruhé komentátor Svěcený…
Tomu lze věřit, neboť trenér Brückner je člověk velmi svérázného chování a verbálního projevu, který s novináři komunikuje kromě tiskovek jen v nejnutnějších případech. A to ještě musí mít mimořádně dobrou náladu. Proč tomu tak je? Zřejmě jako někdejší projektant u rýsovacího prkna vyznává exaktnost, čili i fotbal vidí hlavně ve faktech a bez omáčky slov. Jenomže někdy – právě v té občasné dobré náladě – má pan Brückner tendenci povyšovat fotbal na umění, náhle v něm nachází metafory, dokonce i jakési filozofické hloubky, a přichází i s bonmoty. A tak sám sebe dostává do jakési pasti. Devětkrát bručoun, jednou usměvavý glosátor. Takže jeho případný imagemaker, jako že žádného nemá, by měl být hlavně psycholog s letitou praxí.
Černý však na Brücknerova slova v rozhovoru nemusel reagovat urážkami typu „Vaše blábolení“, nebo tvrdit, že by v roli spolukomentátora neobstál. „K takové činnosti jsme Vás nikdy nevybízeli. Víme, že je na Vás tak technicky složitá, že byste ji nezvládl.“ – stojí doslova v dopise. Tohle spíše nezvládl pan Černý.
Takže i když víme, že má pan Brückner s médii problémy, nelze nevidět jeho trenérské kvality. Byl to on, kdo převzal rozklížený národní tým po nezdařené kvalifikaci o postup na MS 2002 po Jozefu Chovancovi, umravnil Pavla Nedvěda (neobyčejně složitou povahu), naordinoval mužstvu útočnou hru (zapudil naši tradiční defenzivu), až vybojoval bronz na Euru 2004, dále dostal mužstvo na loňské MS v Německu a nyní s ním úspěšně kráčí kvalifikací ke startu na příštím ME. To ale zároveň neznamená, že ho není možné kritizovat, například za vystoupení na MS 2006. Ovšem fundovaně, na úrovni a bez urážek.