Nakonec se štěstím 1:1 místo 0:3…

Fotbalistům se nepovedl závěrečný zápas roku. Na Letné remizovali v oslabené sestavě s rovněž nekompletními Dány, ale klidně mohli utrpět krutý debakl. Komentátoři většinou omílají frázi, jak jsou přípravné zápasy užitečné pro hledání náhradníků. Ale podle mého soudu jediný poznatek, jaký si lze odnést a jaký se potvrdil, zní: pokud nejsou v sestavě Rosický s Kollerem, je český tým herně podprůměrný a střelecky neškodný.


Třetího zraněného hráče světové třídy, brankáře Petra Čecha, tentokrát skvěle nahradil jeho jmenovec Marek, jednoznačně nejlepší hráč našeho výběru. Zneškodnil jednu jasnou šanci, dále vyrazil penaltu a pak také včasným vyběhnutím přinutil útočníka ukvapeně vystřelit mimo. Možná by tak nezachytal ani Petr Čech, jenž s vybíháním mívá problémy. Jestliže nás brankář podržel, o obráncích to neplatí ani trochu. Spíš naopak. Útočník Lövendkrands vyškolil Tomáše Ujfalušiho, po něm Davida Rozehnala a pak klidně poslal míč do naší sítě. Jiránek coby stoper se zase nechal obhodit mladým útočníkem, jenž pak šel sám na skvělého Čecha. Z toho důvodu byl také Jiránek správně vystřídán. Faktem ovšem je, že největší šance si soupeř vypracoval v závěru, kdy naše mužstvo útočilo ve snaze vyrovnat. V našem odkrytém prostoru se pak Dánům pochopitelně hrálo dobře.
Sám trenér Karel Brückner uznal, že v prvním poločase byla naše hra kostrbatá a ospalá a jistou spojenost vyslovil až s výkonem po přestávce. Jednotlivce lze těžko vyzdvihovat, ale mě nejvíc příjemně překvapil David Lafata. Není pouze tím vyhlášeným střelcem s instinktem přimotat se do šance a dát gól kolenem či břichem, ale projevil se jako zdatný driblér a nahrávač. Po něm upoutal v závěru zápasu naprostý nováček Radek Šírl, když se zbavil nervozity a křečovitosti. Dobře zahrál i Jaroslav Plašil, na rozdíl od minulých zápasů nepůsobil ani trochu těžkopádně a jeho gólový centr byl ukázkový. Milan Baroš, střelec z poslední minuty, stále nemá formu a podle všeho se do ní hned tak nedostane. Bojoval, běhal, snažil se, ale někdy se člověk může rozkrájet a forma se ne a ne dostavit. Asi to chce jediné: trpělivě trénovat a čekat.
Trochu zklamali i diváci, přišlo jich jen necelých sedm tisíc a při povzbuzování se nepřekonávali. Leč chovají se tržně, vybírají si: kdyby na Letné hráli Brazilci či Angličané a v našem týmu všechny největší hvězdy, byla by návštěva určitě jiná. Mimochodem představa, že máme Národní stadión a v padesátitisícovém hledišti se ztrácí šest tisíc lidí, je hodně tristní.