Kolaps Jiřího Fischera v utkání NHL varuje

Srdeční kolaps českého hokejového reprezentanta, pětadvacetiletého Jiřího Fischera, v utkání NHL by měl být varováním před podceňováním důkladných lékařských prohlídek. To by si měli uvědomit zejména rodiče mladých hokejistů, ale i jiných mladých sportovců. Před sedmi lety zemřel totiž na selhání srdce sedmnáctiletý hokejista z Jihlavy.


Obránce Fischera, hráče Detroitu, postihla 22. listopadu 2005 srdeční příhoda vsedě na střídačce, ale naštěstí mu hned poskytl ošetření týmový lékař, jenž po jeho oživení řekl: „Srdce se mu zastavilo, ale zachránily ho masáže a defibrilace.“ Poté byl mistr světa a vítěz Stanley Cupu hospitalizován. Když ho ještě ten samý večer navštívili spoluhráči, už s nimi žertoval. Podle lékařů by měl být v pořádku, ale v nemocnici zůstane pár dní na pozorování. Příběh je varující v tom, že Fischer nemá problémy se srdcem poprvé. Srdeční vadu u něho odhalil EKG už v roce 2002. „Moje srdce je o něco větší, než normálně bývá, ale nemělo by to být vážné, abych nemohl hrát hokej. Z toho jsem měl největší strach,“ prohlásil hráč, když po dvoudenní pauze měl EKG v pořádku a mohl se vrátit do tréninku.
Příběh Filipa Číhala (ročník 1981) z Jihlavy takto šťastně nedopadl. Obránce ligového dorostu postihl srdeční kolaps 4. března 1998 při mistrovském zápase na kladenském ledě. Sanitka ARO přijela rychle, za pouhé čtyři minuty, měla defibrilační přístroj, ale oživovací pokusy byly marné. Ve srovnání s Fischerovým případem ony čtyři minuty mohly hrát roli, hráči Detroitu pomohl totiž defibrilátor (laicky řečeno – „spravuje“ srdeční činnost elektrickými šoky) prakticky ihned. Problém však nespočívá jen v tom, že na kladenském zimním stadiónu nemají defibrilátor na rozdíl od haly Joe Luis Arena.
Problém spočívá v celkově nižší kvalitě u nás dnes prováděných sportovních prohlídek. Tohle lze tvrdit, i když podle všeho měl jihlavský dorostenec zřejmě těžší (a patrně také vrozenou vadu) než Fischer. „Ten chlapec nemusel zemřít, kdyby jeho problémy včas objevil echokardiograf, nikoliv EKG, ten to nedokáže, ale takové vyšetření je drahé,“ konstatuje doc. MUDr. Jiří Radvanský, přednosta Kliniky tělovýchovného lékařství UK 2.LF v Praze-Motole, a pokračuje: „Od roku 1990 se hádá ministerstvo zdravotnictví s ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy a s lobbisty, kolik sportovních prohlídek má být a kdo je má platit.“
Praxe je taková, že prohlídky někde platí rodiče, jinde oddíly, občas přispívají pojišťovny. Ceny záleží na skladbě úkonů a pohybují se od čtyř set korun u prohlídky základní až po dvanáct set (i více) u kontroly se zátěží. Některé sporty šetří (!!) a nechávají děti prohlédnout nikoliv každý rok, ale po dvou letech. A protože neexistují závazné normy, může si každý sám stanovit druh i cenu vyšetření. Poučení proto zní, zejména pro rodiče hokejistů: Jestliže sportování dítěte stojí ročně desetitisíce korun, nešetřete na kvalitní lékařské prohlídce!