Domorodičky vracejí úder! | Reflex.cz
reklama
nahoru

Domorodičky vracejí úder!

Jiří X. Doležal 31. srpna 2009 • 14:14
Domorodičky vracejí úder!

Opravdu jsem netušil, že když poukážu na takovou evidentní samozřejmost, jako že při domácím porodu hrozí novorozenci větší rizika než při porodu v nemocnici (3–4x vyšší riziko úmrtí), strhne se dopisová smršť.

reklama

Opravdu jsem netušil, že když poukážu na takovou evidentní samozřejmost, jako že při domácím porodu hrozí novorozenci větší rizika než při porodu v nemocnici (3–4x vyšší riziko úmrtí podle čísel z ČR), strhne se dopisová smršť.

Kontroverzní rozhovor s porodní asistentkou Ivanou Königsmarkovou DOKUD NĚKDO NEUMŘE... si můžete přečíst v Reflexu č. 35/2009, jeho zkrácenou verzi V CHATRČÍCH RODÍ DIVOŠI a diskuzi k tématu najdete ZDE.

Děkuji všem, i kritikům, za dopisy, jejichž první várku najdete níže. Další várku zveřejním, jen jak stačím na došlé maily odpovědět.
V chatrčích rodí divoši




Pan Doležal byl nazván kreténem hned v úvodu a nešlo než s tím souhlasit.
(z diskuse „S Reflexem za porod nemocniční aneb tak už i JXD“ na www.baby-cafe.cz)



.....nech si své drama kecy a výtvory pro sebe, JXD, a nebudeš si mít na co stěžovat... Je mi tvé, i když v tvém mozku nepochopitelné, neopodstatněné existence líto. I don't and won't read Reflex but someone needs to tell you once in a while how rediculously narrow minded you are u tabloid idiots.


Je domácí porod opravdu nezodpovědné riziko? Rád bych k tématu nejprve dodal několik osobních poznámek. Moje manželka i já jsme oba lékaři a máme čtyři děti, z nichž první se narodilo ve věhlasné univerzitní porodnici, další dvě v porodnici ve Vrchlabí (s tehdejším primářem Kavanem) a poslední doma (s Ivanou Königsmarkovou). Zážitky z prvního porodu a předporodní péče v druhém těhotenství ve fakultní nemocnici v nás zanechaly natolik frustrující dojem, že jsme postupně zvolili snad z biomedicínského hlediska méně bezpečné, ale emočně nesrovnatelně přívětivější okolnosti porodu v experty proklínané Vrchlabské porodnici a nakonec doma. Za skvělý lidský i profesionální přístup bych chtěl Ivaně Königsmarkové i primáři Kavanovi tímto také znovu poděkovat.
Naše příznivá zkušenost může být šťastnou shodou okolností, vždyť řada předních českých porodníků má na věc opačný názor. Je tedy domácí porod opravdu tak nezodpovědné riziko? K odpovědi na tuto otázku je dobré posoudit dostupná data v lékařské literatuře a nenechat se svést k nepodloženým a dogmatickým závěrům. Johnson publikoval data týkající se 5418 žen z USA, které plánovaly rodit doma s certifikovanou porodní asistentkou. Tato studie prokázala, že úmrtnost novorozenců při porodu a po něm v domácím prostředí byla srovnatelná s porody v nemocnici, ale byla spojena s nižším počtem lékařských zásahů a podstatně nižšími ekonomickými náklady. Janssenová publikovala podobné výsledky, týkající se 862 plánovaných domácích porodů v Kanadě. Ve Skotsku zjistil Symon celkově dvojnásobně zvýšené riziko úmrtí novorozenců v systému porodních asistentek než u žen rodících v nemocnici (1,0 oproti 0,5 %), ale u žen s nízkým rizikem komplikací byly tyto výsledky srovnatelné a řada dalších parametrů (jako je např. četnost kojení a poranění porodních cest) byla příznivější u žen v péči porodních asistentek.
V čerstvě zveřejněné nizozemské studii bylo srovnáváno 321 307 žen s nízkým rizikem komplikací, které plánovaly rodit doma, s 163 261 žen, které plánovaly rodit v nemocnici. Mezi oběma skupinami nebyl žádný statisticky významný rozdíl ve výsledném riziku pro novorozence. Autoři této dosud rozsahem největší publikované studie uzavírají, že pro ženy s nízkým rizikem domácí porod nezvyšuje riziko perinatální mortality, pokud jsou porodní asistentky dobře vycvičeny a je dostupný dobře fungující systém spolupráce s nemocnicí. Závěrem lze říci, že plánovaný domácí porod nepředstavuje podle dostupných informací takové riziko, kvůli kterému by bylo třeba rodičky a jejich porodní asistentky stigmatizovat způsobem, jakým to činí někteří představitelé České gynekologické a porodnické společnosti a redaktor Reflexu.
Nakonec císařský řez je také pro novorozence bezpečnější, než přirozeně vedený porod v nemocnici. Mají proto tedy všechny ženy povinně rodit císařským řezem? Lze opravdu redukovat porod jen na akt bezpečného vynětí plodu z dělohy a vykázat jej (podobně jako smrt) pouze do nemocnice? Domácí porod nikdy nebude mainstream, ale vždy bude existovat skupina žen, které budou z legitimních důvodů trvat na porodu doma. Proč tyto ženy a jejich porodní asistentky zahánět do ilegality? Není lepší nabídnout jim co nejbezpečnější zázemí vlídného a fungujícího systému, založeného na respektu k rodičce a spolupráci lékařů a porodních asistentek, ve kterém existuje možnost poučené a svobodné volby?
S pozdravem Jakub Závada, Praha


Dobrý den, chci Vám sklonit obrovskou poklonu a zároveň poděkovat za článek s pí. Königsmarkovou. Tohle téma potřebuje ostřejší pojetí, jaké jste mu dal Vy a tato porodní bába by si neměla říkat tímto titulem. Kvůli ní jsou porodní asistentky zařazeny do škatulky „domácí porod“ a pak to vypadá, že domácí porody podporují všechny, což zdaleka není pravda!
Většina je pro porod v porodnici, protože ví, že pocity jsou hezká věc, ale zdraví matky i dítěte je mnohem důležitější! Ještě jednou díky za tento článek!
Jana K. (budoucí porodní asistentka)


Pane JXD, sleduji Vás od úplného začátku Reflexu. Znám Vás osobně, Vy ale asi neznáte mě ... Vaše články se mi doteď velmi líbily (péče o staré, Klokánek, rozježdění republiky kamiony, útoky na pány Knížáka, Vidíma a Komorouse, postavení dělníků z Východu u nás atd.).
Bohužel musím konstatovat, že toto je dle mého názoru Váš jediný opravdový pracovní zmetek od vzniku Reflexu. Nepochopil jste, o čem paní Königsmarková mluví, pletl jste „jablka s hruškami“ (plánované a neplánované porody) a nedal jste jí vůbec šanci mluvit. Naopak to na mě dělá dojem tendenčního článku napsaného – nezlobte se na mě – na objednávku. Prostě jste přišel na rozhovor se svým názorem, který jste prezentoval. Vaše dotazy jsou delší než její odpovědi. Tomuto Vy říkáte rozhovor? Krátce: Neprofesionální pracovní zmetek.
K tématu porod doma vs. naše zkušenost v porodnici (krajské město, „baby friendly“) ovšem bez jediné protekce.
1. Jednání ze strany nemocnice asi jako s každou jinou monopolní firmou v Čechách typu ČEZ, býv. Telecom/O2/T-mobil/Vodafone, Policie, Dráha+SŽDC, všechny státní instituce, taxikáři apod. Charakterizoval bych to slovy: „Zaplať, ševče zaplať a kvalitu nech na nás, i když se ti to nebude líbit, stejně přilezeš, protože jinde nekoupíš a bez nás to nepůjde.“ Podotýkám, že dělám v zahraničním obchodě a chovat se takto povýšenecky k zákazníkovi, tak „jdu na hodinu domů s razítkem v občance“. Je zajímavé, že zrovna Vy máte bohaté zkušenosti s arogancí moci a zastáváte se utlačovatelů.
2. Laxní jednání, polovičatá práce – žena musela během přestávek mezi kontrakcemi několika lidem opakovaně vysvětlovat, jak se jmenuje, kde dělá, kde bydlí, jakou vystudovala školu (naposledy asi 10 minut před porodem – jednou, asi měsíc před termínem při tzv. „zápisu“, to evidentně nestačilo).
3. Urážlivé a neuctivé komentáře ze strany personálu směrem k mé ženě, ke mně, k ostatním rodičkám (např. když se nebohá paní na vedlejším sále rozkašlala, až se z toho chudák pozvracela, tak z toho měli viditelně legraci) a dokonce i k novorozenci (první slova sestry po porodu: „Ta je ale ošklivá!“,“Proč máte tak dlouhé příjmení? Dyť se mi to sem (novorozencova stehenní kost) nevejde!“). Nemohli jsme se zbavit dojmu, že všichni my „pacienti“, tj. včetně dětí, jsme personálu na obtíž. Jediné, co mě hřálo, byl jejich nediskriminační přístup. Byli stejně hnusní na všechny rodiče a rodičky, nejenom na nás.
4. Neprofesionální jednání – doktor a sestry se začali v průběhu porodu hádat o „ptákovinách“. Pak v nepřítomnosti pomlouvali jeden druhého. Firemní kultura, loajalita k firmě a značce, přístup k zákazníkovi – limitně nula bodů. Opět – pokud bych před zákazníkem řekl, že kolega je pitomec, letěl bych velmi rychle, i kdyby to byla stokrát pravda.
5. Zesměšňování, zastrašování rodičky, neinformovanost. Vlastně ženě ani neřekli, co má/nemá dělat a co naopak dělají/nedělají s jejím tělem oni. Jednali s ní jako s pitomcem, možná i hůř, protože pitomcům se alespoň podrobně vysvětluje, co se smí a co ne. To samé následně i se mnou – sestra mně i ženě, v rozporu s předchozími sliby primáře při „předporodním kurzu“, zakázala chovat dítě se slovy: „Já za to zodpovídám.“ Ano, ona do konce šichty, my dalších 15–18 let.
6. Provádění zásahů „proti přírodě“ – zákaz pohybů (dřepů) při kontrakcích, snaha nutit ženu rodit „do kopce“. Zkuste se v této poloze i jen vykadit – strašně se nadřete.
7. Naprostý nedostatek soukromí – na pokoj k ženě a dítěti bez dovolení chodili různí „agenti s teplou vodou“ a nabízeli různé „produkty“ typu pojištění (a kdyby vám to miminko náhodou umřelo, tak to nevadí, dostane půl miliónu, hezké, ne?). Kromě toho – zkuste spát, když máte rozsvícené zářivky celou noc jako v kriminálu.
8. Příšerná strava – ženě po porodu donesli syrovou zavřenou konzervu vepřové maso ve vlastní šťávě od Hamé Babice (bez otvíráku, jen s plastovou lžičkou), další den vlašský salát s majonézou a párkem ze sojového šrotu a třetího dne čočkovou kaši s cibulí a okurkou (děti neumí prdět hned od narození, doporučuju vřele s nimi strávit prvních pár měsíců, než se to naučí).
9. A všechno uvedené i přesto, že jsme do puntíku a bez jediné výhrady splnili jejich požadavky (zaplať, ukaž účtenku, nepřekážej, podrž, zatlač, neremcej, vypadni) a zaplatili nejen nadstandardní pokoj za cenu srovnatelnou s dražším hotelem ve městě (kam si člověk ale nemusel donést vlastní toaletní papír), ale i všechny ostatní nadstandardní služby, co nemocnice nabízela.
Samotný porod zvládla žena za tři kontrakce, 38 minut po příjezdu do nemocnice, před hádajícím se personálem. Tohle by doma zvládl každý, za pomoci jediné slušné asistentky/asistenta, bez stresu a urážek, v klidu a v pohodě, za poloviční peníze (špitál fakturuje pojišťovně za porod kolem 6–10 tisíc, dalších asi 6 stály různé námi placené nadstandardy) a bez nechutných scén při vyhazování reklamních agentů z pokoje. A teď mi prosím odpovězte, kdo je divoch.
Plně doufám, že až s Vaší Alex zažijete podobné zacházení při porodu „bobřátka“ (o čemž ale pochybuju, protože jste „někdo“), začnete nad problémem přemýšlet a připustíte, že to může být i trochu jinak. Méně takových článků.
S pozdravem Petr Barchánek


Díky za váš rozhovor s paní K., díky i Reflexu za otištění rozhovoru bez autorizace. Čtu ho už podruhé a stále ještě nestačím popadat dech nad nehoráznostmi, které paní K. tvrdí.
MUDr. M. Pohořelská


Při čtení Vašeho neautorizovaného rozhovoru s Ivanou Königsmarkovou mě napadá řada otázek. Pokud doma rodí divoši, tak proč v Německu porod doma proplácí zdravotní pojišťovny? Proč je v Anglii stát povinen zabezpečit porodní asistentku pro ženu, která se rozhodne rodit doma? Proč v Rakousku existují porodní domy, kde je péče stejně „nenemocniční“ jako při domácím porodu?
Nepřipadá vám zvláštní, že vyspělejší země než ČR berou porody mimo zdravotnické zařízení jako něco normálního? Jak mám věřit Vašim článkům z ostatních oborů, když vidím, že o přirozených porodech nevíte NIC a nebrání Vám to publikovat a útočit? A zveřejnit rozhovor přes nesouhlas paní Königsmarkové považuji za neetické. Pojďte se v tématu vzdělat a diskutovat k věci, nebo o porodech nepište. Jsem z Vás zklamaná a mrzí mě, že se z Reflexu stal neseriózní a laciný časopis.
Kateřina Hájková


Děkuji za Váš rozhovor s paní Königsmarkovou, který mne vyprovokoval dodat k tomuto tématu něco osobního. Nikdy jsem nepřemýšlela o tom, že bych rodila doma (mám tři děti), a to z důvodu, že jsem měla strach, co by nastalo, kdyby se porod zkomplikoval.
Narození třetího dítěte mělo být bezproblémové. Nakonec nebylo a dcera se narodila císařským řezem. V domácím prostředí bych něco takového nezvládla, byť by mi pomáhala sebelepší porodní asistentka. Domácí porody bych striktně nezakazovala. Pokud bude dostatečná nabídka nemocnic, kde se porody povedou v příjemném prostředí a nebude chybět lidský přístup personálu, bude ubývat matek toužících přivést na svět svého potomka v obýváku (či kdekoliv jinde). Díky i za další témata, kterým se věnujete.
Přeji hezký den. Pavlína Vašičková


Vážený JXD, jak jsem vždy téměř až obdivovala vaše články a dost často vám to píšu a reaguju, tak musím konstatovat, že tímto článkem jste mě vysloveně nasral a že jste se u jeho realizace opravdu choval jako arogantní debil.
Té paní jste nedal vůbec šanci, patrně naprosto nic netušíte o aroganci českých lékařů a neochotě komunikovat s „pacientem“ jako partnerem (ostatně je rodící zdravá žena nutně pacient?) a vůbec jste se nezeptal, proč tedy ženy jdou do takového rizika, co jim tedy na přístupu lékařů vadí? A jak to funguje v cizině?
Ke svému tvrzení o neochotě komunikovat ze strany lékařů (obecně) vám můžu poskytnout svoji emailovou komunikaci z roku 2008 s panem Olejárem, prezidentem Svazu pacientů (snad i nyní), se kterým jsem měla komunikační „přestřelku“ na téma, že souhlasím s poplatky (Julínkovné), protože si lidé za těch pár korun uvědomí, že platí a budou se konečně lékařů PTÁT a lékař bude muset odpovídat, informovat o všech možnostech a důsledcích (v zásadě mu tuto povinnost ukládá i zákon, ale dělat to nechtějí). Pan Olejár mi tehdy odepsal: „Snad nebudete překvapená, když po, jak říkají lékaři, „kverulantním chování“ nebude ochoten Vás léčit ani jeden lékař, protože Váš postup budou považovat za nepříjemné obtěžování. A poplatky to ani v nejmenším nezmění.“ Vzhledem k tomu, že to napsal prezident takovéto organizace, lze jistě připustit, že je to praxe zavedená a obecně známá, že?!
Moc pěkný článek z pera praktikující gynekoložky vyšel před časem v Novém prostoru, pojmenovává zde zavedené porodnické praktiky jdoucí mnohdy proti doporučení nebo nařízení WHO ...
A nakonec bych vám chtěla říct, že jste mě formou komunikace nasral principielně, ne jako zastánce domácích porodů. Rodila jsem naposledy v roce 1985 a to ve FNKV. Nevím, jak to funguje nyní a po tomhle zážitku jsem to už nikdy nechtěla zkoušet, takže jsem zůstala u jednoho dítěte. Tehdy to trvalo dlouhých 18 hodin, nikdo si mě nevšímal, vyjma toho, že kdo šel okolo, strčil do mě ruku „jakože jak jsem na tom“, na samotném sále jsem potom ležela 4 hodiny a protože porod tzv. nepostupoval, skákala mně sestra na břicho a loktem tlačila plod ven, čemuž jsem se bránit nemohla. Po 4 hodinách, nad ránem, zavolali z domova primáře, který udělal SC (císaře) a říkal pak, že to bylo na poslední chvíli. Do doby, než mě odvezli na operační sál, jsem chvílemi, kdy jsem byla při sobě, hleděla otevřeným oknem přes své pokrčené nohy na svítící TV obrazovku v protějším domě na Ruské v Praze 10. Předpokládám, že opačným směrem byl výhled stejný, ale obyvatelé bytů už to měli dostatečně nakoukáno. Ten doktor, co mě tehdy operoval, mě poté ještě spící, jak mi pak sestra řekla, odnesl na rukou do postele, ne sanitář. Proto k němu jako ke gynekologovi chodím dodnes, i když jsme oba zestárli a on už dávno není primářem. Pravděpodobně bych bez jeho zásahu chcípla, jako se to stávalo hojně u našich prababiček, ale ten ostatní personál a okolnosti vůkol stály za hovno. Proč tohle píšu? Protože ty mladé doktory a sestry učí ti starší a když se někdo něco naučí, má tendence to používat. A za 24 let se toho v chování a přístupu moc změnit nemohlo, vyjma komerčně prodejného, zvláště když se konzervativně rajtuje na zavedené praxi.
Pokud byste chtěl moji odezvu použít veřejně, tak jo, ale jedině celou. A moc bych ocenila, kdybyste tuhle moji reakci poslal i té nebohé „ďule“ jako vyjádření podpory ve snaze cokoli změnit. Třeba přístup lékařů k pacientovi ve smyslu partnera. Též posílám dotaz, zda byste se stejným způsobem choval k některému z „renomovaných“ lékařů v oboru? Tohle vědět je pro mě dost podstatné v náhledu na vás.
S pozdravem Hana Bubalová


Doležale, Doležale, ty jsi ale blb.
(z mailu vaclav.vondra@operamail.com)


Díky za článek o porodech doma. Jsem ten případ, co rodil v nemocnici a po 28 hodinách zachránili dítě císařem (těhotenství bylo bezproblémové). Paní by měli vzít tu možnost rodit doma, když neví, o čem mluví. Ještě jednou díky a přeju pořád tak dobrou ruku a nebojácnost.
Rossi


Vážení, váš časopis dlouhodobě čtu a respektuji jeho novinářské kvality. Dnes POPRVÉ jsem ZNECHUCENA!!!! Rozhovor pana Doležala s Ivanou Königsmarkovou považuji za arogantní a neprofesionální, nátlakový a vedený jednoznačně proti její osobě a alternativním domácím porodům.
Pánové, rodila jsem v porodnici (porod proběhl bez komplikací a v pohodě), přesto právo ženy, vybrat si KDE své dítě přivede na svět chápu a plně podporuji. Je to opravdu jen její rozhodnutí (stejně jako to, že své dítě donosí), argumenty o dostatečném vybavením porodnic a technickém zázemí může naopak znehodnocovat nervozita personálu, anonymita, momentální vysoký nárůst porodů a tím pádem nedostatek místa na pokojích nebo přímo na porodních sálech... Nemocniční řád, kterému jsem se musela i já jako zdravá čerstvá rodička se zdravým miminkem podvolit, byl velmi nepříjemný, pravidelné vpády vizit na pokoje (vysvlečte si dítě – jestli ho zrovna kojíte nebo spí, je každému šumafuk). Jediné, na co jsem od první chvíle myslela, bylo být už doma! Užívat si miminka ve vlastní pohodlné posteli s manželem a rodinou. V konečné fázi našeho porodu (to je ta nejbolestivější a nejnáročnější) přišel na pokoj znuděný pan Doktor, který zíval a díval se na hodiny (jeho výraz říkal „Tak už to konečně vytlač, ať si můžu jít dát kafe.“). Kdybych zrovna netlačila ze všech sil, zakřičela bych něco ve smyslu: VYPADNI IDIOTE! Tohle by se mi doma nestalo.
Komplikace se dějí u porodů doma i v nemocnici, oba případy ještě nejsou uzavřeny, neznáme tedy okolnosti a podrobnosti. Nechápu PROČ tak útočíte proti „svobodě“? Navíc té, která je plně v rukou žen? Žádná maminka nechce vědomě ohrozit své dítě, které 9 měsíců nosila pod srdcem! Plně chápu rozhodnutí žen rodit doma – zažít ten jedinečný a intimní zážitek v prostředí známém, bez anonymních a mnohdy zbytečných formalit a kontrol. Vždyť početí, které porodu předchází je zážitek naprosto intimní!
Pane Doležale, celý národ teď sleduje vaši svatbu, až budete u porodu svého dítěte a budete s ním prožívat první okamžiky tady na zemi, třeba si na mě vzpomenete a paní Königsmarkové se omluvíte.
Navíc od vás považuji za vysoce neetické otisknout rozhovor i přes nesouhlas. Tento rozhovor navíc nic zásadního neřeší, jen šokuje svojí agresivitou.
S pozdravem a přáním empatie Jarka Vykoupilová


Děkuji za váš rozhovor s paní K. Vaše otázky jsou naprosto přesné. Problematika domácích porodů mě hrozně vytáčí, podle mě je to hazard s tím nejcennějším, co v životě může být – zdravé dítě.
Ještě jednou děkuji, s pozdravem Michaela Metelková


Při vší úctě a náklonnosti k Vašemu stylu žurnalistiky jsem dnes byla opravdu zaskočena Vašim rozhovorem s paní Königsmarkovou. Ani ne tak stylem, i když poměr počtu znaků otázek ku počtu znaků odpovědí cca jedna ku jedné nebývá úplně běžný, jako tím, že celkové vyznění působí tak, jako byste se stal členem tábora omezovačů osobních svobod.
Možnost zvolit si porod doma bych přirovnala k Vaší konzumaci marihuany – vyhovuje Vám, ačkoliv ji lékaři nedoporučují. Bez marihuany se budete cítit špatně, jak Vaše články naznačují. Když za jejího přispění nějak onemocníte, asi se odeberete k lékaři. Může Vás to zabít, i když s dost malou pravděpodobností, ale stejně patrně budete v konzumaci pokračovat.
A některé ženy to mají prostě podobně. Vím, že v nemocnici neporodím, a když, tak jen s použitím „násilí“, protože porod prostě nepoběží, ať už si o průběhu lékaři i veřejnost myslí cokoliv. A nepostupující porod je pro dítě nebezpečný, s tím bude určitě souhlasit i lékař. Mechanismus mám už vyzkoušený. Na první pokus jsem se rozjela do přívětivého Vrchlabí, kde se po vyšetření celý proces zcela zastavil. Podruhé jsem v rámci jistého stupně fobie zůstala doma tak dlouho, že se mi povedl vytoužený porod mimo zdravotnické zařízení. Porodila jsem bez asistence v autě a šlo to krásně hladce i přes můj vysoký tlak i věk. Lidské tělo je zázrak a ví přesně samo, co má kdy dělat, jestli tlačit nebo ne. Kdybych čirou náhodou ještě někdy otěhotněla, určitě budu plánovat porod doma. Až taková jsem nezodpovědná hazardérka!
Abyste se lépe zorientoval v problematice, doporučuji Vám knihu Michela Odenta Znovuzrozený porod. Tam najdete od lékaře hezky popsány mechanismy, které paní Königsmarková v rozhovoru jen naznačila, tedy to, že přirozený porod probíhá jinak než porod s medikací a dalšími neblahými zásahy (s nucenou polohou na zádech, neustálým monitorováním...). Pokud jde o komplikace u domácího porodu, má paní Königsmarková jen tu smůlu, že je jedna z mála asistentech ochotných chodit k domácímu porodu. Logicky se pak nešťastné případy koncentrují.
Se srdečným pozdravem a přáním spokojenosti v manželství
Zdenka Pšeničková


V chatrčích rodí divoši
Rozhovor s Ivanou Königsmarkovou
DOKUD NĚKDO NEUMŘE... čtěte v Reflexu č. 35/2009.

Ohlasy a diskuzi k tématu najdete také v článcích
V CHATRČÍCH RODÍ DIVOŠI
DOMORODIČKY VRACEJÍ ÚDER II (Reflex.cz, 2. 9. 2009)
Opravdu jsem netušil, že když poukážu na takovou evidentní samozřejmost, jako že při domácím porodu hrozí novorozenci větší rizika než při porodu v nemocnici (3–4x vyšší riziko úmrtí podle čísel z ČR), strhne se dopisová smršť.






Další sloupky a články Jiřího X. Doležala najdete v jeho rubrice
Z ÚHLU POHLEDU PLACATÉ ŽELVY (Reflex.cz)

Jiří X. Doležal


reklama
Nejčtenější komentáře
INFO.CZ
E15
Nejčtenější
Komentáře
reklama