Instituce na ...

Byl čtvrtek šestadvacátého března kolem poledne. V papírnictví na Puškinově náměstí, jinak též na Urale, opruzoval drban. Díky němu jsem se přesvědčil, že by se některé bezpečnostní instituce měly zrušit. Třeba městská policie.
V kanceláři papírnictví se – vzadu za pultem – na židli rozvaloval drban. Už z předpultí bylo poznat, že je divnej. Prodavačka v slzách zašeptala: „Nemohl byste mě ho nějak zbavit? On mi tam vlezl a nechce jít pryč...“ Další muž v montérkách – zákazník jako já – ji před drbanem, kterého si také všiml, hlídal.
„To nemůžu, ublížil bych mu, zavoláme městskou policii!“ řekl jsem neprozíravě. Zavolal jsem, vše vysvětlil a šel čekat před krám, zakouřit si. Po třech minutách se drban vypotácel – byl podnapilý – a chtěl cigaretu, tak jsem ho důrazně požádal, aby mne nesral. Uposlechl, a v tom se objevila městská policie – přijeli oktávkou a byli dva, v uniformách.
Nejprve chtěli moji občanku, pak vyslechli prodavačku i zákazníka v montérkách (ti mezitím vyšli ven a krám zavřeli, aby se tam drban nevrátil) a potom začali přemýšlet. Drban mezitím sděloval, že si v tom obchodě může dělat, co chce, a mně vyhrožoval – přímo před muži v uniformách –, že mne si podá prvního. Neřekli mu ani slovo a nám pouze vysvětlili, že dokud nic neprovede, tak nemůžou zasáhnout. Drbanovi ani nezkontrolovali občanku, i když jsme je o to všichni opakovaně žádali, a ten se po pár minutách rozhodl vysublimovat a zmizel. Jediné, na co se tedy ti dobří muži zmohli, bylo zapsat si moji totožnost.
Čísla strážníků, kteří takto operativně konali, jsem si nezapamatoval, a zapsat jsem si je nestihl. Pro městskou policii však nebude problém zjistit, kdo na Urale tak podivně „zasahoval“. Proto zasílám tento text na ředitelství městské policie s přátelským dotazem: Nebylo by už načase vaši instituci zrušit, pánové? Přesvědčil jsem se osobně, že vaši muži jsou k ničemu!