Je nepřijatelné vyřizovat si přes média osobní účty, je-li člověk novinář. Zneužít svou...
pozici reportéra k tomu, abych poděkoval za pomoc od lidí a v oblasti, kde bych to fakt nečekal, se snad smí.
Najít umírající matku za dveřmi jejího bytu, které hodinu otvíral za asistence policie zámečník, je neveselý zážitek, který však patří k životu. Co – a v České republice zvlášť – nepatří k životu, je, aby mu mimořádně účinnou a lidsky cennou citovou spoluúčast poskytli policisté. Zvlášť, jsou-li o generaci mladší.
Těch minut od okamžiku, kdy zámečník otevřel dveře a my za nimi našli chroptící maminku, do okamžiku, kdy přijela sanitka, bylo jen pár. Ale oba ti mládenci v uniformách se ke mně chovali tak nesmírně taktně, citlivě a přitom chlapsky, že jsem jejich podporu vnímal stejně účinně, jako bych vnímal podporu psychologa.
Jejich jména neznám, proto posílám tenhle článek na policejní prezidium – ať jim poděkují nebo zvednou odměny. Dělají svou práci tak dobře, že dělají policii skutečnou čest. Děkuju.
