Podivný stud

Podivný stud

Podivný stud

Když mne mlátili v průjezdu na Národní třídě v devětaosmdesátém roce policajti, měl jsem jistotu, že trpím pro lepší svět...

. Když jsem si nyní přečetl, jak se v tom lepším světě důchodci perou o prošlé uzeniny, mám pocit, že jsem tehdy dostal přes držku nadarmo. A sedá na mne podivný stud za stav věcí veřejných.
Tesco nabídlo ve slevě masné výrobky – odřezky uzenin, oschlou sekanou nebo scvrklé párky za několik málo korun. A důchodci, kteří takovou vzácnost jako salám nebo odřezek slaniny neměli už celou věčnost, se strkali u regálu, aby se na ně dostalo.
Na věci jsou zaznamenáníhodné hned dvě skutečnosti.
První – každý má samozřejmě zodpovědnost za svůj osud, je jeho věcí, jestli si pořídí penzijní připojištění. Ale tihle lidé byli v produktivním věku za reálného socialismu a prostě si na stáří nahospodařit nemohli. A přes sebepravicovější orientaci to, jak jsou dnes mnozí z důchodců neuvěřitelně chudí, nemohu akceptovat, protože princip pravice je princip využití šance – a šanci zajistit se na stáří vzali téhle generaci komunisté. Proto je dnešní obvyklá životní úroveň bezdětných důchodců hanbou tohoto systému.
Druhá věc je to, že ve společnosti, která má tak vysokou životní úroveň jako naše, by se extrémní chudoba (a životní úroveň řady důchodců dnes nesporně extrémní chudobou je) neměla moc vyskytovat, zvláště ne u starých a bezmocných lidí. Stát by se měl o bezmocné (a jen o ně, mladí a zdraví ať si pomůžou sami) starat, co mu finance stačí.
Realita však je taková, že ona rvačka starců u slev odřezků uzenin probíhala ve dnech, kdy se v Liberci vyhodily dvě miliardy na mistrovství světa ve sportu, který málokoho zajímá.