Vždy, když se našim neonacistům nepovede nějaká veřejná akce, případně když v Reflexu pošpiním jejich bílá těla otištěním nějakých pornofotografií z neonacistického večírku, přijdou polepit samolepkami vchod domu, kde bydlím.
Nejinak tomu bylo i uplynulý víkend. V sobotu se v Praze shromáždilo na demonstraci přes pět set antifašistů připravených rozbít hubu libovolnému náckovi, který by se objevil v dohledu. Když se opravdu dvě skupiny neonacistů objevily, každá asi o padesáti lidech, měla policie plné ruce práce je před antifašisty uchránit.
Stejně dopadla i sobotní náckovská demoška v Litvínově, kde se bílá elita národa v počtu asi sto padesáti kusů pokusila pochodovat do Janova. I zde je policisté ochránili, nepustili je mezi Romy, kteří na ně v Janově čekali, a bílá elita národa zůstala bez újmy. Přesto byly obě ultrapravičácké akce – pokus o pražskou protidemonstraci a pokus o janovskou demonstraci – hodně trapné.
A tak jsem v sobotu v noci zjistil, že si některý ze zfrustrovaných vlastenců potřeboval své ponížení z nepovedených veřejných demonstrací vykompenzovat a nalepil mi na domovní dveře tři samolepky Národního odporu.
Musím přiznat, že jsem se fakt lek´, a myslím, že kvůli tomu nebudu hodně dlouho spát. Na druhou stranu mne však těší, že si socky z Odporu kvůli mě dělají takovou škodu a obětují samolepky, které mohly stát dobrých pět korun každá.
Související články:
J.X. Doležal: JANOV JAKO BITEVNÍ LINIE (Reflex online, 25. 11. 2008)
Události v Litvínově zachytil ve fotografiích Tomáš Zahradník: EXTREMISTÉ ÚTOČILI NA JANOV (Reflex online, 18. 11. 2008) a EXTREMISTY A ROMY DĚLILO STO METRŮ (Reflex online, 20. 10. 2008)
J.X. Doležal: NEPŘIJATELNÁ MĚKKOST (Reflex online, 20. 10. 2008)
