Zloději proti radaru

Zloději proti radaru

Zloději proti radaru

Letošní sedmnáctý listopad byl, kromě náckovského pokusu o pogrom v Janově, poznamenán pokusem antiradaristů ukrást si ke své propagandě tohle výročí.


Tamášovci – jak je asi nejspíše vhodné říkat sektě kolem hnutí Ne základnám – včera obklopili pomníček připomínající, jak nám sedmnáctého listopadu na Národní třídě tehdejší komunistická policie rozbila držky. V tu chvíli měl přijít někdo, kdo tam tehdy před devatenácti lety byl, a rozbít držku jim. Já tam nebyl, psal jsem článek pro Reflex, ale když jsem nezákladnisty šaškující kolem pomníčku stojícího nad louží naší krve viděl večer ve zpravodajství, svrběla mne dlaň.
Že se pokusilo tohle výročí ukrást hnutí, které za sebou má ruské sponzory, je symptomatické – bolševici vždy vynikali drzostí. To ale tamášovce neomlouvá. My, kteří jsme v osmdesátém devátém skutečně dostali na Národní na budku, jsme byli puzeni idejemi právě opačnými, než ve společnosti prosazuje Tamáš. Naše policie naštěstí nezareagovala, jak by protiradaristé zasloužili. Na to policie v demokratické zemi není. A nějaký dostatečně vzteklý pamětník se na Národní také nevyskytl.
Tak nezbývá, než tamášovce za skutečně hanebné zneužití výročí 17. listopadu poslat do prdele.