Ta historka se odehrála v neděli, a nedá mi pokoj do pátku, což značí, že má nějakou váhu. Málem jsem sundal blbouka. Jel na zelené Kawasaki a měl zelenou helmu, takže dojem brouka blbouka byl dokonalý ...
Ta historka se odehrála v neděli, a nedá mi pokoj do pátku, což značí, že má nějakou váhu. Málem jsem sundal blbouka.
Blbouk jel na zelené Kawasaki a měl zelenou helmu, takže dojem brouka blbouka byl dokonalý. Nejdříve jsem ho viděl na plzeňské dálnici, po které jsem jel z výletu za trilobity, ve zpětném zrcátku kdesi daleko za sebou. V levém pruhu, samozřejmě. Já byl, jak je mým zvykem, v pruhu pravém a právě jsem povolenou stotřicítkou předjížděl kamion přede mnou. Uviděl jsem tedy blbouka, přejel do levého, předjel kamion a vtom v prostředním zpětném zrcátku těsně za sebou uviděl blbouka, jak stojí na předním kole. Ubrzdil to a ještě, jak mne pak předjížděl, hrozil pěstí.
Ten mládenec mne musel vidět, když jsem se přeřadil, asi na tři sta metrů. Jakou neuvěřitelnou rychlostí musel jet, že to za tři sta metrů nebyl schopen stáhnout na sto třicet? Nebo ho prostě nenapadlo brzdit a automaticky počítal s tím, že se mu všichni vyhnou?
Nevím. Každopádně – kdyby to neubrzdil, tak nejenže se zabije sám, ale jeho rozjetý stroj mi zezadu projede autem a zabije i mne.
Vím však naprosto přesně: Je zločin, že se volně prodávají stroje určené k tomu, aby se na nich člověk pohyboval rychlostí třeba dvě stě padesát kilometrů za hodinu. Všechna auta a motocykly, která smějí do běžného provozu, by měla být vybavena stejně jako kamiony omezovačem rychlosti, natvrdo nastaveným na sto čtyřicet kilometrů za hodinu. A řidičů sebevrahů jak na motorkách, tak v silných autech by prostě zákonitě o řády ubylo.
Související články:
Jan Potůček: HORMON NA DVOU KOLECH (Reflex č. 32/2008)
