Z deníčku hladovkáře: Přisluhovači a zaprodanci

Z deníčku hladovkáře: Přisluhovači a zaprodanci

Z deníčku hladovkáře: Přisluhovači a zaprodanci

Po akci na mne vždy padne taková sladká únava, která je odměnou za vynaloženou námahu, bez ohledu na společenský efekt, který akce přinesla. Proto i nyní, kdy jsem přišel domů z demonstrace KOMSOMOL PROTI RADARU, kde jsem demonstroval oblečen v kroji Socialistického svazu mládeže, se mi únavou podlamují kolena.


Akce stála za to, s kolegou Honzou Potůčkem jsme se navlékli do uniforem a vyrazili před hladovkárnu. Za hodinu, co jsme tam s pravdivými transparenty KOMSOMOL PROTI RADARU stáli, nás podpořilo přes padesát lidí. A proti radaru se za tu dobu nevyslovil ani jeden z náhodných chodců. Kde je těch sedmdesát procent proti radaru? Pije pivo někde na vesnici? Ale dost o tom, to bude až v aktuální reportáži příští čtvrtek v Reflexu.
To, že po Bělehradské zrovna žádný odpůrce radaru nešel, ale neznamená, že neexistují. Mnozí mi i napsali. Anebo napsali o mně. Na jednom z blogů webu iniciativy Ne základnám jsem našel skutečně libový text pana Kryštofa Kreisingera: „Je skutečně zajímavé, že stoupenci radaru se rekrutují z řad neonacistů, fašistů, xenofobů, rasistů a bývalých komunistů (dnes samozřejmě nejradikálnějších konzervativců – inu jaká doba, takový kabát). Dokladem toho je i Jiří X. Doležal. Tento neonacista je znám především svou spjatostí s „legendární“ kapelou Braník, jejíž členové byli odsouzeni a kapela zakázána za rasistické texty.“
Moje propojení s Braníkem je citlivé místo mé osobní historie, ale když už to pan Kreisinger nakousl, nezbývá mi, než se k věci postavit jako muž a přiznat barvu. Ano, je to tak. Jsem s Braníkem osobně spjat. Jezdím tam na trilobity.