První weekend hladovky byl mnohem lehčí, než jsem tušil – kamarád mne totiž vzal na málo známou lokalitu a já se v sobotu sběratelsky zahojil jak málokdy. Tak kdo by myslel na prázdný žaludek...
Páteční večer po hladovkové tiskovce proběhl jak z blbého filmu – seděl jsem s květákovou polívkou u počítače a odpovídal/děkoval za podpůrné maily. V sobotu ráno jsem pak vyrazil s oním kámošem do kambria a byl úspěšný jak snad nikdy. Tři deseticentimetroví a jeden pěticentimetrový Hydrocephalové, draví trilobiti, co lovili a žrali jiné trilouše. Vlastně – píše se trilouš, nebo trylouš, s tvrdým, nebo měkkým „i“? U nespisovného slova těžko říct...
Večer u mne byl večírek, a já jsem se zcela nespolečensky věnoval prohlížení, konzervování a vůbec povšechnému oňuchávání svých nálezů. Byl jsem už z hladu trochu protivný, tak jsem si po večírku ohřál zbytek polévky a zhltal ji. Vzápětí žaludek, už druhý den prázdný, předal polévku střevu, a střevo ji vzápětí odevzdalo na WC, tak jsem měl noční zábavu. A v neděli ráno jsem (ráno totiž nemívám hlad nikdy) cílevědomě vypil sklenici pomerančové šťávy, abych měl alespoň nějaké cukry. Vím, že džusová hladovka je trochu podvod, ale já pravidla nevymyslel, jen kopíruju to, co předvedli pánové Tamáš a Bednář. Pak jsem jel na reportáž, odpoledne si dal další džus, a opět trochu protivný na svou přítelkyni (tímto se omlouvám) jsem se vrátil do Prahy. A po chvíli ňuchání se s včerejšími trilobity – celý dravý řád Redlichiida, do kterého patří, je takový stonožkovitý, rychlý a hemživý – jsem usedl ke compu a začal odbavovat maily.
Tak jak se daří, Jiří? Doufám,že dobře a zdraví taky že slouží. Stále jsi přesvědčený o dobře odváděné práci? Svojí hladovkou podporuješ !!zlo!! a uvědom si, že i ten „terorista“ brání jen svůj domov před nenažraností USA a taky že technologie, které hledali v Iráku, mohly býti jen a pouze Made in USA. Nám (ČR) by žádné nebezpečí nehrozilo, kdybychom nelezli USA do zadku. A nesnaž se nám nakukat, že tu hladovku držíš proto, že my, co s radarem nesouhlasíme, tak o potencionálním nebezpečí nevíme vůbec nic. To nám tady bolševik kukal taky, jaké je to za oponou nebezpečné. Víme, že radar tady bude, protože se nás zase nebude nikdo ptát, ale ty bys ze sebe neměl dělat osla! Apropó o vděčnosti k USA toho bylo napsáno už mnoho,ale západní frontu otevřeli, až když hrozilo nebezpečí, že se bolševik zastaví až u Atlantiku. A jejich přebytečné bomby, které jaksi uznali za vhodné, že Drážďany mají už dost, milostivě shodili na Plzeň, Zlín atd. A jaksi pro jistotu v korejské válce chtěli shodit třetí a dalších desítku bomb na Peking, Moskvu a jiná města tehdejšího sovětského bloku. Jaksi pro jistotu chtěli svrhnout Fidela a málem z toho byla třetí světová. Jaksi pro jistotu vypalovali napalmem vietnamské vesnice. Jaksi pro jistotu bombardovali v době olympiády Bělehrad a jaksi pro jistou nás zatahují do svých špinavých radarově-deštníkových her! To, co pro ně děláš, je svinstvo! S pozdravem Ravic
Jak je možné, že tihle mladí lidé naprosto neznají historii? Vůbec nechápou, že Amerika nás de facto dvakrát osvobodila, že Amerika – přes veškeré výhrady, které k Bushově politice můžeme mít a přesto, že vymyslela válku proti drogám – je tradičně baštou svobody a demokracie, zatímco ty státy, před kterými nás má radar chránit, jsou tradičními diktaturami pošlapávajícími lidská práva. Naštěstí převažují dopisy jako tento:
Ačkoli nepatřím k vašim nekritickým fanouškům a s některými vašimi postoji nesouhlasím, musím říct, že vaše proradarová hladovka mi nejen přivodila úsměv na tváři, ale také mě vyvedla z chmurného omylu, že se mezi známými lidmi nenajde nikdo, kdo by přemýšlel v relevantních souvislostech. Je smutné v televizi (a v novinách) sledovat neustálé omílání čím dál tím nesmyslnějších výroků antiradaristů, včetně grínpísáků (kteří se u mě tímhle odepsali, považoval jsem je za neškodné ochránce milých chlupáčů, kteří třeba něčemu pomůžou, ale rozhodně neublíží), jejich petice a pochody a neustálé odvolávání se na jejich právo do věci mluvit atp. Aktivisté Tamáš a ten druhý celou věc odeslali do ještě nesmyslnějších mantinelů, hladovka rozhodně není adekvátní řešení téhle „kauzy“, mimochodem údaj o tom, kolik Bednář zhubnul, mi přišel dost nadsazený (aplikoval jsem na to prostou kalorickou tabulku), adekvátní by to bylo jedině u Jirky Paroubka, protože (jakkoli levně to zní) mu by ze zdravotního hlediska pořádná hladovka rozhodně prospěla (otázka je, jestli by jeho delší život prospěl společnosti). Jen tak na okraj z osobní zkušenosti – držíval jsem kdysi nějakou dobu jednodenní půsty úplně bez kalorického příjmu, a ony ty stavy druhý den ráno jsou taky docela high :), třeba si přestanete kazit plíce. Vám přeju, ať si tím neublížíte, Komorous by sice asi měl radost, ale byla by vás škoda. S díky za záblesk rozumu v Česku, Kazimír Kovář
P.S. V deníčku hladovkáře 1 se obáváte, že se vám nedostane dostatečné mediální pozornosti oproti hezčímu Tamášovi. Můžete být klidný, minimálně mezi mými vrstevníky (20 plus mínus) je Konopná oprátka pojmem, hladový aktivista proti radaru Tamáš ne.
Díky, díky a ještě jednou díky za ty desítky podpůrných mailů, co mi přišly, a díky za desítky nabídek na přejmutí hladovky do hladovky řetězové. Zatím není třeba, s těmi džusíky a polívčičkami mám pocit, že je ta hladovka zároveň i ozdravným půstem, co mému tělu jen prospěje. Být jen o ovocných džusech a marihuaně – to jsou ryze přírodní produkty – přece musí být zdravé!!!
Související články:
Jan Šobotník: VÁŽENÝ PANE J.X. DOLEŽALE (Reflex online, 7. 6. 2008)
J.X. Doležal: DENÍČEK HLADOVKÁŘE: 1. DEN (Reflex online, 7. 6. 2008)
J.X. Doležal: SMRT HLADEM, NEBO JADERNÉ PEKLO IRÁNSKÉ BOMBY? (Reflex online, 6. 6. 2008)
