S netajenou hrůzou jsem sledoval Otázky Václava Moravce, kde tři sta diváků z lidu dávalo najevo, jak vypadá vzorek průměrné české populace. Ano, to byli Češi, to byl Národ, ti lidé, kteří tleskali komunistům!
Soudruh Ransdorf prohlásil jednoznačně: „My tady nechceme žádné cizí vojáky!“ Oním hrdým MY myslel MY KOMUNISTÉ pochopitelně. Patřím ke generaci, která komunismus (či alespoň tu fázi budování komunistické společnosti, kterou soudruzi stihli zrealizovat) zažila, a tak si dobře vzpomínám, jak nás v občanské nauce a později v hodinách marxismu-leninismu učili, že čeští komunisté - ti samí ONI, o kterých soudruh Ransdorf mluvil - do České republiky pozvali zvacím dopisem komunistů z ČKD armády Varšavské smlouvy.
Přesto lid přítomný v sále soudruhu Ransdorfovi tleskal. „Za koho mluvíte, koho reprezentujete?“ ptala se pak jedna z divaček ministra Bursíka. K její cti nutno dodat, že nedodala soudruhu. Ale tón i formulace byly stejné, jako by soudružka Švorcová v ranných sedmdesátých v televizním seriálu zvolala: „A za koho mluvíš, soudruhu? Za americké imperialisty?“ To, co sedělo v sále, tleskalo komunistům a jako komunisté uvažovalo, byl tento národ. Skinheads mají pravdu - jsi Čech, Čech, Čech, tak si toho važ.
