Jihokorejská vláda stahuje do konce roku z Afghánistánu jak své armádní jednotky, tak civilní humanitární pracovníky. Tento krok je výměnou za přislíbené propuštění devatenácti jihokorejských rukojmích zajatých Tálibánem.
Jihokorejská vláda stahuje do konce roku z Afghánistánu jak své armádní jednotky, tak civilní humanitární pracovníky. Tento krok je výměnou za přislíbené propuštění devatenácti jihokorejských rukojmích zajatých Talibanem.
Bez ohledu na to, že krok Soulu vynucený jihokorejskou veřejností je lidsky naprosto pochopitelný, znamená přijetí požadavků únosců do budoucnosti obrovské riziko pro v podstatě libovolného Neafghánce, který by se do země ze sebehumanitárnějších důvodů vydal.
Skutečnost, že se únos podařil a požadavky únosců byly vyslyšeny, totiž dává doslova příšerný příklad všem ostatním afghánským Tálibům, ale nejen jim - i tamním zcela běžným kriminálním bandám či kmenovým bojůvkám. Prostě - v celém Afghánistánu nyní bude známo, že únosy nezúčastněných civilních rukojmích jsou efektivním nástrojem k vymožení jak politických (jako v případě odchodu korejských jednotek ze země), tak zcela komerčních cílů. Oním komerčním cílem myslím výkupné.
Proto se Afghánistán, který v podstatě nikdy nesršel pohostinností, dnes stává zemí zcela zakázanou. Každý cizinec zde může být s vysokou pravděpodobností unesen. Poté, co Korea ustoupila únoscům, budou si totiž všichni tamní potenciální únosci myslet, že to vyjde i jim.
