Daňový systém má dvě funkce. Jednak přináší do státní kasy peníze, za druhé přináší do společnosti jistou rovnost. Proto ostatně existuje i progresivní zdanění, je v něm implicitně zabudován princip sociální solidarity. Proto - pro zajištění elementární spravedlnosti - by měli homosexuálové, kteří to mají v životě výrazně lehčí než heterosexuálové, platit státu zvláštní daň.
Běžný heterosexuální muž, aby měl zajištěny běžné domácí nutnosti jako vyprané prádlo, čisté oblečení a něco k jídlu v lednici, obvykle vstupuje do mimořádně finančně náročného projektu, jako je manželství. Pokud do něj nevstoupí, následkem chronické heterosexuální nepraktičnosti vydává horentní sumy za prádelny, restaurace a hospodyně.
Homosexuál, který je obvykle schopen produkovat femininní chování se stejnou, ne-li větší úspěšností než žena, si tohle všechno je schopen zařídit sám, a proto v životě ušetří na každodenním nejběžnějším provozu obrovské sumy.
To je nespravedlnost, kterou by měl stát odstranit zavedením povinné daně pro homosexuální osoby. Je samozřejmostí, že u registrovaných párů by se daň adekvátně navyšovala.
