Česká republika prohrála nějakou pukanou někde. Zatímco ostatní média lkají nad tím, jaká obrovská ztráta ona prohra v pukané je, zamysleme se nad přínosy nevalného výsledku našeho mužstva.
Především se musím omluvit feministkám za gender nekorektní termín mužstvo – leč slovo ženstvo se zatím neujalo ani v ženském fotbale provozovaném militantními lesbičkami. Stejně tak si dovolím vysvětlit termín pukaná: zatímco nevábné slovo cizího původu fotbal se běžně nahrazuje českým slovem kopaná, pro lední hockey podobný český termín neužíváme. Proto je na čase začít a název sportu odvodit od toho pro konkrétní sport nejtypičtějšího. Což v ledním hockeyi nejsou vyražené zuby, ale puk. Proto pukaná.
Jediné skutečné ztráty, které prohrou našeho reprezentačního mužstva v pukané vzniknou, jsou nenastalé zvýšené tržby hospodských ve sportovních barech a vůbec osvěžovnách vybavených televizní obrazovkou. Je mrzuté, že jejich majitelé neutrží více než v běžném roce, což by při masovém sledování případných úspěchů našich pukistů nastalo. Všechny jiné pohledy na událost však spíše nasvědčují, že je dobře, že k ní došlo.
Především – nebude nutné, především v centru Prahy, v průběhu závěrečných zápasů mistrovství konat žádná zvýšená bezpečnostní opatření. Jak naši pukisté nebudou v akci, nebude ani opilých telefanoušků, co by páchali výtržnosti.
Stejně pozitivní bude dopad z hlediska dopravní situace v hlavním městě. Ty ročníky mezinárodní soutěže v pukané, kde naši pukisté bodují, bývají při svých závěrečných zápasech poznamenány hromadnou dopravní nekázní. Ulicemi měst projíždějí vozy mnohdy opilých řidičů ověnčené fanoušky s fanglemi bez ohledu na to, zda se zápas konal v Oslu nebo Tananarive. Letos bude klid.
Stejně tak se zpáteční cesta pukistů nepromění – jako v letech, kdy vyhráli – v masovou blokádu z letiště vedoucí Evropské třídy. Proto je jejich prohru třeba vítat s nadšením a držet našim sportovcům palce, aby prohrávali i nadále.
