Pan Josef Mlčoušek v roce 1967 sloužil jako pohraničník u řeky Moravy. Přes řeku se pokusili přeplavat čtyři východní Němci - chtěli utéct ze socialistického bloku. Vojín Mlčoušek a jeho nadřízený, Slovák Jozef Hudák. Ze svých samopalů na běžence vypálili 48 střel. Richard Schlenz - jeden z prchajících - byl zasažen a na rakouském území zemřel. Tehdejší vojín Mlčoušek za ním s bodákem v zubech doplaval, ale když zjistil, že už jej nemusí dorážet, dostal od Hudáka pokyn k ukončení neplánovaného vojenského výsadku na rakouské území.
Brněnský krajský soud 12. února 2004 Mlčouška pro nedostatek důkazů osvobodil - neví se, zda Schlenze zastřelil právě Mlčoušek nebo Hudák. Balistická analýza nebyla provedena. Mnohem více informací naleznete v Lidových novinách (#)
Mám řadu neřestí - kouřím tabák a marihuanu, býval jsem promiskuitní, chovám buldoka a jsem potetovanej. Vedle těchto s životem slučitelných neřestí však (i když to přiznávám s opravdovým studem) rád chodívám do literárních kaváren číst intelektuální malonákladový tisk.
Včera, ve středu odpoledne, jsem zrovna tuto zhoubnou neřest praktikoval - a s gustem četl pohoršený článek na výše uvedené téma. Ano, vím, že vraždu už nelze dokázat. Ano, vím, že výroky soudů nelze zpochybňovat, proto tak nečiním. Ale plavbu Mlčouškovu na rakouský břeh s bajonetem v zubech mohu interpretovat buď jako pokus o vraždu (pro nepotřebnost nedokonaný, podobné jednání však nenařizoval žádný vojenský zákon), nebo že chtěl německého uprchlíka na rozloučenou se socialismem oholit.
Večer po přečtení článku jsem si pustil reklamu na program Primy. Měli dávat ten díl majora Zemana, kde se loví kopečkáři. A v tom filmu se střílí.
Nedíval jsem se, raději jsem kouřil marihuanu. Jinak bych se ve světě, který je evidentně na mnohem tvrdších drogách cítil příliš osaměle... Proč na mě všichni ukazují kvůli trávě prstem jako na feťáka, když je žhavá současnost zjevně sjetá LSD ?!?!?!?
