„Máš kyselou prdel!“ sdělil mi radostně můj dlouholetý přítel a spolužák Fefík, frontman časopisu SORRY. Poté mi dal nahlédnout do posledního, srpnového čísla inkriminovaného listu. A skutečně - v rubrice Kyselá prdel (jakési negativní ocenění udělované redakcí každý měsíc) mne jakýsi anonym s nickem Vařka úpěnlivě prosí, abych proboha přestal psát.
Fenomen anonymního nadávajícího mindráčka mne fascinuje. Věrný čtenář našeho serveru jistě tuto skupinu diskutujících zaznamenal. Cákají zde své komplexy a zášť často, vždy skryti za anonymizerem a přihlouplým nickem. Co to je? Kdo jsou ti lidé? Puberťáci, kterým maminka zatrhla vycházku a oni jsou silní alespoň přes anonymizer na webu? Muži středního věku, kteří přes anonymizer kompenzují poruchy erekce? „Co je to za č....čka, ten Vařka?“ , optal jsem se Fefíka. „Přece tvůj kolega - sporťák z Blesku Petr Kovář!“
Ach jo. Před lety, v letech těsně porevolučních, jsem zaznamenal několik pokusů kolegů z Blesku otírat se o redakci Reflexu. V průběhu let útoky ustaly. Kolegové se naučili - stejně jako kolegové z televize NOVA - chápat svou práci jako standardní práci pro tabloid, u kterého je intelektuální nenáročnost podmínkou úspěchu u cílové skupiny klientů. Co tedy má chudák Vařka za problém, že mi musí anonymně nadávat? Vyhledal jsem si na serveru Blesku jeho literární produkci (naleznete ji zde - http://www.blesk.cz/scripts/fulltxt.php?hledatstr=&datumid=3&datumod=&datumdo=&kategid=0&autor=Petr+Kov%E1%F8&Action=+Hledat+ ) a pochopil. Výbor z Vařkovy tvorby:
Hrát na "Dina", to je děs! ... Je to v suchu, páni fotbalisti! Budete hrát ve finále mistrovství Evropy! Kdepak, trenérovi Brücknerovi neděkujte. ... Ulicemi Dortmundu se řítí černý mercedes. Za volantem Jan Koller (29) jedna z hvězd fotbalové Borussie. Letí ulicí a zpívá si: "Jsem denněvožralej, denněvožralej! Mám velkej pupek, smrdím a jsem špinavej!" Proboha, kam to ten dnešní fotbal spěje...! ... Čtyři měsíce nekopl do míče! Tak dlouhý fotbalový "absťák" ještě nikdy ve své kariéře neměl. ... Vánoce, Vánoce přicházejí. A spousta z nás má z toho hlavu v "pejru". Zejména pak mužská část populace. Koupit dárky totiž znamená vyrazit do předvánoční vřavy a "vyválčit" nejednu bitvu v hypermarketech, supermarketech, případně na vánočních trzích. A to chlapi moc neradi.
A tak mi nezbylo než vzpomenout na původní profesi psychologa a dát milému Vářkovi dobře míněnou radu: Milý chlapče! Chápu, že tě tvoje práce nenaplňuje uspokojením. Strategie, kterou jsi zvolil ke kompenzaci svých problémů, je však neplodná. Zkus to jinak. Zkus napsat text, který není úplně blbý, který je o něčem jiném než o čutání do meruny, text, který snese otištění v jiném typu periodika, než je tabloid, a oběhnout s ním pár redakcí seriozních listů. Snad někde uspěješ. A pak, milý Vařko, uvidíš, že se ti uleví podstatně víc, než když mezi svými traktáty o čutané anonymně pliveš ze tmy.
