Jak v příštím roce?

Jak v příštím roce?

Jak v příštím roce?

Novoroční předsevzetí jsou věcí fatální. Když je přijímáme, víme předem, že patrně nedopadnou. Každého ale nějaká napadnou, každý se nad sebou pozastaví a řekne si alespoň, to bych přece jen měl udělat nebo přestat dělat.

Novoroční předsevzetí jsou věcí fatální. Když je přijímáme, víme předem, že patrně nedopadnou. Každého ale nějaká napadnou, každý se nad sebou pozastaví a řekne si alespoň, to bych přece jen měl udělat, neudělat nebo přestat dělat.

Napadlo mne, abychom se spolu mrkli alespoň na některá témata, o kterých jsem po celý rok psal. Když jsem si je prohlédl, tak to opravdu moc veselé nebylo. Líbilo se mi nádraží v Opavě a Ostravě-Svinově, uvolněný prostor architektům střední generace, Národní technická knihovna, drobné památky v krajině a pak už máloco.

Co kdybychom se podívali na to, co je podle mých sloupků třeba změnit, kam bychom měli společně napřít síly, jaké závazky bychom neměli v roce 2010 opomenout?

Vezměme to popořadě, chronologicky. Určitě bychom v Praze měli chránit a zvelebovat městské ostrovy, a to tak, aby byly živé, zelené, co možná nejblíže pravé přírodní tváři. S tím souvisí i sady, často ohrožované nekompetentností a zelenou lobby. V žádném případě bychom se neměli chovat macešsky a ničivě ani k ostatní městské zeleni. I staré aleje mají svoji nevyčíslitelnou hodnotu, nejen estetickou.

Neměli bychom macešsky zacházet s pražskými ulicemi a pak zejména s těmi, které vytvářejí pražskou magistrálu, vedoucí centrem. Zužování je opravdu smrtícím momentem pro život nejvíce automobilizovaného města Evropy. A souběžně bychom nedotažené a často nesmyslně vedené cyklostezky měli upravit tak, aby měly cíle, smysl a nebyly to vraždící stroje.

Měli bychom uctívat kvalitní kulturní centra a vážit si jejich výsledků i vložené energie. Útoky na moderní výtvarné umění, skryté pod likvidačními postupy proti nejdůležitějším výstavním subjektům, nápadně připomenuly padesátá léta.

Měli bychom si více vážit kvalitní české kuchyně a vrátit ji tam, kam by v Čechách měla patřit. Na stoly českých hospod, do kuchyní k nám domů. To ovšem znamená se jí naučit také vařit!

Měli bychom sledovat vývoj městské dopravy – to vlastně děláme všichni. Dáváme však občanský pozor na to, kde a odkud se k nám dovážejí nové tramvaje a autobusy? Dáváme pozor na správná výběrová řízení a netolerujeme z pohodlnosti obrovské výdaje za nekvalitní technologie? Co stavby nových linek metra a prodlužování tramvajových spojení?

Neměli bychom se bát mít připomínky k pražské výstavbě velkých stavebních celků, všude tam, kde jsou nesmyslné, hřmotné, ničící dosavadní prostředí nebo jinou kvalitu. Nekažme si naše krásné město. Připomeňme si, že po roce 1990 nevzniklo na volných pražských plochách v centru prakticky nic, čím bychom se mohli chlubit a co by se zařadilo mezi pražské architektonické poutače.

To všechno souvisí s občanskou zodpovědností. My musíme začít doslova honit své poslance a jasně jim dávat najevo, za co berou své nemalé peníze. Za práci pro nás. Takže –naše předsevzetí by mělo znít tak trošku staročesky – bijte je, nešetřte žádného! Dávejte jim úkoly tak, aby Praha (i jiná česká a moravská města) zůstala naším příjemným domovem. Domovem, který nám všichni budou závidět a budou se na něj jezdit dívat. A ne živoucím dokladem nečestných a nekompetentních rozhodnutí, přiznávajících neoficiální mohutné finanční toky.






Další články z rubriky JINÉ MĚSTO