Tahanice o Průmyslový palác

Tahanice o Průmyslový palác

Tahanice o Průmyslový palác

Už je to sedm měsíců, co vyhořelo levé křídlo Průmyslového paláce na pražském Výstavišti. Trosky jsou odklizeny, provizorní plachty markýrují původní budovu a policie oznámila, že nenašla konkrétního viníka.

Už je to sedm měsíců, co vyhořelo levé křídlo secesního Průmyslového paláce na pražském Výstavišti. Trosky jsou odklizeny, provizorní plachty markýrují původní budovu a policie oznámila, že nenašla konkrétního viníka.
A vlastník areálu, Magistrát hl. města Prahy, vyhrožuje ústy Milana Richtra žalobou na pojišťovnu Uniqa, u níž Incheba – jakožto nájemce – areál pojistila, a Inchebě vypovězením nájemní smlouvy. Proč?
To, že magistrát před časem uzavřel nevýhodnou, těžko vypověditelnou nájemní smlouvu s Inchebou, se ví dávno a požár Průmyslového paláce na tom nic nezměnil. Podezírat Inchebu, že by peníze použila místo na obnovu paláce třeba na kolotoče či houpačky, je nesmysl. Pojišťovna vyplácí pojistné průběžně a využití hlídá.


Ale především – pojistné lze podle zákona vyplatit pouze oprávněné osobě a tou je vlastník Výstaviště, tedy Magistrát hlavního města Prahy, a ne Incheba. Doklad, že by magistrát „zplnomocnil“ Inchebu a ta se stala oprávněnou osobou s nárokem na vyplacení pojistky, podle všeho neexistuje. Přesto si Incheba myslí, že na vyplacení pojistky nárok má. Z čeho při tom vychází, jsem se zeptala Radovana Ježoviče, ředitele marketingu a komunikace Incheby.
Čím může Incheba doložit, že je oprávněnou osobou?
„Dokladem je pojistná smlouva uzavřená mezi společností Incheba Praha jako jediným pojistníkem na jedné straně a na straně druhé pojišťovnou Uniqa jako vedoucím pojistitelem a společností Česká podnikatelská pojišťovna jako vedlejším pojistitelem.“
Mýlí se.
Předpokládám, že mi to potvrdí i pojišťovna Uniqa.
Pletu se.
„Za Uniqa pojišťovnu informujeme,“ píše mi tisková mluvčí Eva Svobodová, „že konkrétní odpověď nejsme oprávněni sdělovat třetím osobám, tedy ani médiím. Obecně lze říci, že v otázce subjektu oprávněného k převzetí pojistného plnění existují dva protichůdné právní názory, které jsou předmětem další podrobné analýzy a vypracování argumentace pro případné soudní spory, pokud se magistrát a Incheba samy smírně nedohodnou.“
Namítám: „Snad bych mohla znát alespoň v obecné rovině oba zmíněné protichůdné právní názory. Znám dosud pouze jeden, tedy že pouze oprávněná osoba má nárok ... atd.,“ opakuji.
„Jde o to, zda má pojistné plnění putovat k Inchebě jako nájemci, nebo k magistrátu jako vlastníkovi,“ odpovídá mluvčí.

Myslím si, že jde spíše o něco jiného:
1. Proč by pojišťovna s vyplacením spěchala. Ať se magistrát s Inchebou soudí. Čím déle si podrží peníze, se kterými může nakládat, tím lépe (pro ni, samozřejmě).
2. Nikdo přesně neví, kolik obnova paláce bude stát. Když peníze z pojistky nebudou stačit, kdo bude připlácet? Magistrát, nebo Incheba? A budou-li náhodou přebývat?
3. Obě strany sporu využívají požár k získání či potvrzení výhod.
Přestávám si být jistá, že se levé křídlo Průmyslového paláce bude otevírat v září příštího roku, jak přislíbil magistrát. Spíše bude probíhat další kolo soudního jednání.


Další články z rubriky JINÉ MĚSTO naleznete ZDE


Související články:
Marek Hudema: KOLIK STOJÍ PRAŽSKÉ VÝSTAVIŠTĚ (Reflex č. 44/2008)
Znovu tak ožily diskuse o nájemních smlouvách pro město nevýhodných a o tom, jak se v Čechách – za účasti dvou největších politických stran – hospodaří s městským majetkem...
Petr Volf: PRAŽSKÉ VÝSTAVIŠTĚ – OHŇOVÁ ZEMĚ (Genius loci, Reflex č. 44/2008)
Jak se pozná duch místa? Třeba když vypukne požár, shoří dům a vy máte pocit, že odešlo cosi velmi blízkého, co najednou palčivě chybí...