Vídeň na špici. A Praha...

Vídeň na špici. A Praha...

Vídeň na špici. A Praha...

Jedno z mých nejmilejších měst, milá, stará, šumivá i šumná Vídeň, získalo podle měření kvality života ve velkých světových metropolích první místo. Kolikátá skončila Praha?


Hodnotilo se takřka čtyřicet hledisek, což nemuselo být jednoduché, některá byla navíc těžko měřitelná – ony ekonomické, sociální, vzdělávací a politické ukazatele jsou přinejmenším zapeklité. Těm dalším bych už asi rozuměl víc a věřím, že kvalitu života ve velkoměstě opravdu spoluurčují – jsou to hlediska bezpečnostní, dostupnost hromadné dopravy, možnost rekreace i kvalita životního prostředí. A protože se velkými městy léta zabývám, výsledkům věřím, Vídeň na ně totiž má.
Byl jsem samozřejmě zvědav, zdali byla hodnocena Praha a jak dopadla, mám s jejím fungováním jako mnozí z nás léta určité problémy. Pozor – byla jednasemdesátá!
Ach, tak hluboko? A o tolik pozadu za svojí starší sestrou Vídní? No ano, Vídeň má na svém severním a západním okraji rozsáhlé vinice (Praha je mívala také…), leží na úpatí Alp, i když se to nezdá (tak tady vítězí), má takřka padesát říčních plováren na slepých ramenech čistého, starého Dunaje (kde jsou ty pražské, zmizely), rozsáhlé parky a louky (louky až na dvě výjimky Praha zlikvidovala), přes 2000 kavárenských licencí (vzpomínám na oněch 190 pražských velkokaváren, nad kterými se voda zavřela, aby jich zůstalo sedm)... To by ale přece k tak vysokému náskoku nestačilo, myslím si.
Uplynul týden; vracím se do Prahy z jiného mně milého města, tentokrát Mnichova (mimochodem, ten je sedmým nejlepším městem světa), a opět zírám:
nádherné akáty z Benátské ulice na Slupi zmizely,
nejkrásnější křivý strom Evropy v Betlémské ulici (cituji britský Guardian) někdo porazil,
během několika dní bylo zlikvidováno 200 značených přechodů pro chodce ve vazbě na stupidní vyhlášku z roku 2006,
zmizela řada obchodů, jejichž majitelé nebyli schopni v obecních domech platit stále se zvyšující nájemné,
chytré hlavy vymyslely a hned zase zamázly tunel pod Křižovnickým náměstím, zapomínajíce na holandský projekt z počátku devadesátých let, který počítal s dvouúrovňovým řešením celého nábřeží od Mánesa po Rudolfinum,
někdo jiný zase ohrozil jeden z mála hudebních klubů v centru Prahy (Rock Café),
někdo strhal rozporuplnou výstavu v galerii NoD,
někdo další zrušil chystanou výstavu v ohroženém Českém muzeu výtvarných umění,
jiní prodali a pronajali řadu obchodních prostor pro nesmyslné účely našim ruským bratrům,
další zase nepracovali na otevření nových školek a už vůbec ne jeslí...
To byly pouhé první dva dny po návratu. Přitom je to vlastně běžný šumot města na jednasemdesáté příčce. Nic zvláštního?



Další články z rubriky JINÉ MĚSTO naleznete ZDE



Mercer's 2009 Quality of Living survey