Pryč s nimi!

automobilové neštěstí, což jsou ty stojící v řadách okolo našich méně významných silnic, musí zmizet.
Jedná se o stovky kilometrů alejí, velmi často starých a neuvěřitelně hodnotných.
Aleje, nějaké stromy, to ještě nic není. Navíc mezi stromy jsou mezery, takže i to smrtelné nebezpečí má mezery. Co ale stojí okolo silnic bez mezer, co vytváří často souvislou stěnu? No přece domy! Domy v těch ošklivých starých městech, městečkách, vesnicích a všude, kam se jen podíváte. Třeba jen v Praze. Kolik nebezpečí v sobě skrývá například Staré Město? Nebo ještě hůř – Malá Strana! Úzké klikaté ulice ale najdeme i jinde – svá nebezpečí potichu skrývá třeba Veleslavín, stará Libeň, Střešovice, i v Radlicích se najdou. Ty úzké ulice, daleko nebezpečnější než nějaká alej! Hnusně úzké jsou i Nusle, části Vršovic, v Bráníku číhá nebezpečí hned na hlavní ulici. Naprosto nepřijatelný je Zlíchov; a ty strašidelné Hlubočepy!
Co s tím? Jsme přece geniální, vzor už byl dán – stromy kácet, domy zbourat! Víte, kolik potencionálního nebezpečí skrývá stará historická zástavba? Co mrtvých automobilistů by mohlo žalovat naši zabedněnost?
Pokácejme aleje, zbourejme města, staré úzké ulice. Nečekejme na sněmovnu a Senát či na jednotlivá hejtmanství, vezměme bezpečnost do vlastních rukou. Ukažme světu pokrok, ať česká kotlina opět kráčí v čele osvěty a nových myšlenek. Zbořme, co můžeme! Začněme hned, vždyť by se mohlo stát neštěstí.
Uvolněná místa potom změníme na široká náměstí, bulváry, volné plochy, kde už žádný řidič nenabourá, kde se nic nemůže stát. A na těch volných parcelách postavíme – pozor, vždy uprostřed, aby to bylo požadovaných sto metrů od osy jízdy – perly naší pokrokové architektury. Světoví developeři, právě stiženi podivnou krizí, budou k nám vzhlížet s obdivem. Hle, země, kde si natolik váží života, že bourají a bourají, sami se do toho dali.
Ať žije nové Česko, země volného prostoru, průhledů, vánku, živých a zdravých řidičů. Země bez alejí, země bez domů. Cesta kupředu je otevřena!

Související články: