Prahu zdobí osm velkých či středních ostrovů a přibližně stejný počet poloostrovů na řece Vltavě. Toto tvrzení však není celou pravdou – nejsou to vždy místa, na které by Praha mohla nebo měla být hrdá.
Pryč je doba, kdy byly ostrovy vesměs v soukromém držení a z velké části sloužily komerčnímu průmyslovému a obchodnímu využití – bývaly na nich pily, mlýny, ledárny, barvírny, koželužny, pískovny … Město či jednotliví podnikatelé byli slepí i hluší k jejich kráse a poloze a jednoznačně využívali výhodu blízkosti vody jako zdroje energie a levného dopravního spojení.
Druhá polovina osmnáctého a celé devatenácté století však byly dobou velkých změn – rostoucí bohatství městského obyvatelstva, změny ve využívání volného času, sport a emancipace žen přinesly pražským ostrovům zásadní změnu v jejich využívání.
Postupně byly osídlovány zábavními podniky, procházkovými parky, sportovními zařízeními, výletními restauracemi, loděnicemi, plovárnami … Z velké části se postupně stávaly chloubou města, byly vyhledávány pro svoji krásu i možnosti nového způsobu trávení volného času.
Po dalších hlubokých strukturálních změnách však u řady ostrovů došlo ke ztrátě v nedávné minulosti získaných rolí a dnes jen s údivem můžeme sledovat jejich stále smutnější osud. O to tristnější, že jejich návštěvníky už většinou nejsou sami občané Prahy, ale statisíce turistů, pro které jsou zejména v létě vítanou osvěžující oázou.
Původní kouzlo mají dnes snad jen ostrovy Petržilkovský, Dětský a částečně Žofín, které jsou pečlivě ošetřovány a využívány, i když na Žofíně se museli vyrovnat se ztrátou velké plovoucí vorové plovárny, která byla chloubou a hlavním magnetem tohoto místa do druhé poloviny osmdesátých let. Prohlédneme–li si však řeku od jihu na sever, budeme většinou nevěřícně zírat a raději přivírat oči.
Císařská louka se změnila v obludné parkoviště a skladiště čehokoliv, i když něco ze sportovní slávy ještě zbylo. Písečné pláže jak na jihu, tak na severu ostrova a jeho lidové výčepy jsou však naprosto pryč. Ostrov Veslařský, dříve Schwarzenberský, je zdánlivě bez chyby, pokud si neuvědomíme, že ještě nedávno to byla elegantní a nablýskaná vizitka českých vodních sportů. Místo romantického, slávou opředeného Střeleckého ostrova najdeme jen udupaný mlat. Několik sezón tu promítalo jedno z mála pražských letních kin, jeho existence je dnes v ohrožení.
A další ostrovy? Štvanice je jednou velkou ložnicí bezdomovců, zimní stadion se rozpadá a plovárna vzala za své v době povodní. Císařský ostrov ztratil své kouzelné přístavní krčmy, cvičiště psů i původní dostihovou dráhu … Poloostrovy se staly cílem velkých developerů, ztrácejí se pobřežní louky, fotbalová hřiště, zahrádkářské kolonie a samozřejmě i původní průmyslové podniky, například rozsáhlé a významné libeňské loděnice či holešovický přístav. Mezičasy ve způsobu využívání přinesly zmar, bujení skladových prostor, špínu a chaos.
Praha si právem zakládá na své ojedinělé kráse, na kouzlu válkou nedotčeného historického centra. Nevidí však, že městem protéká dnes opravdu stříbropěnná řeka, už zase čistá, která by mohla v daleko větší míře Prahu zdobit a přinášet jejím návštěvníkům i obyvatelům radost a potěšení.
