Krásné zralé ženy

Krásné zralé ženy

Krásné zralé ženy

V posledních letech či možná jen měsících jsem začal častěji potkávat krásné zralé ženy. Po celoročním stýskání a kritizování i vzdychání bych koncem roku rád na čtenáře přenesl pár krásných okamžiků, které jsou patrně lépe zprostředkovatelné díky mému zralému věku a zkušenostem.


Práce mne přivedla ke krátkým, ale velmi hodnotným kontaktům s úžasnými, elegantními a zachovalými dámami, jež samozřejmě všichni známe, nemáme však to štěstí se s nimi potkat osobně, navíc v prostředích, kde se cítí dobře a kde jsou spokojené. Pamatuji se, jak jsem na jaře čekal na filmovou hvězdu, o níž není nijak moc slyšet, přestože natočila více než 110 filmů, z toho v Česku bezmála padesát. Nebyly to vždy role, které se oficiálně líbily, ale někdo prostě ty provokativní krásky hrát musel, vždyť i v těch nejhloupějších letech takové žily a potkávali jsme je - samozřejmě že to, dobově dáno, byly rozmazlené paničky, podivné ženy bez stálého zaměstnání, povrchní kokety, cizí agentky a podobně.
A to všechno s chutí, elegancí a šarmem vždy na plátně odvedla v řadě středních i drobnějších rolí Valentina Thielová. Však jí to také dávaly tenkrát ženy z lidu v přecpaných tramvajích pěkně najevo! Moje čekání v Louvru bylo plné nervozity, věděl jsem, kolik desítek křížků má paní Thielová za sebou, a několikrát jsem se poptával na místě švitořících kouzelných babiček, zda náhodou nejsou paní Valentina. Bez úspěchu.
A pak – sál se rozzářil a vešla. Naprosto stejná jako před … lety. S úplně stejným hlasem i kouzlem. Ohromeně jsem s ní hovořil, zapomínal jsem slova, připadal si jako komický kvintán v nějaké předválečné veselohře, který koktá před zralou dámou z vyšších maloměstských kruhů … Paní Valentina přinesla do našeho setkání nejen fyzickou krásu, ale i humor, nadhled, zkušenost. Bylo to jedno z nejkrásnějších dopolední roku.
Trochu jsem se vytahoval před mladšími kamarády a kolegy, poznal jsem však, že už ji zná jen málokdo, což se posléze zopakovalo, když jsem pracovně navštívil jinou nádhernou dámu, zkušenou divadelní a filmovou herečku Zdenku Procházkovou, bývalou ženu Karla Högera, mnou kdysi překřtěnou na českou Katharine Hepburnovou. Tak mi alespoň připadala v barevných veselohrách, na které se úplně zapomnělo, jako například Nezlob, Kristino. Paní Zdena, která je ještě o fous starší než Valentina, má za sebou dlouhou německou a rakouskou divadelní zkušenost a do našich rozhovorů vnesla vedle zvláštní osobité krásy také kvantum energie i určitého sarkasmu. I ona - se svými pestrými profesními i životními zkušenostmi - byla pro mne naprostým zjevením. A to jsem jeden z těch, kdož mohli alespoň trochu její herecké výkony sledovat.
Netušil jsem, že ono rojení krasavic se starším datem narození bude pokračovat. Na festivalu v Karlových Varech jsem potkal brilantní a krásnou Danutu Szaflarskou, polskou filmovou star padesátých let, jejíž svěžest a křehkost uzemnily každého (pozor, tady se už hovoří o devadesátce!!). Poslední dva šoky byly domácí provenience – nečekaně šarmantní a vtipná Yvetta Simonová křtila nedávno své přehledové CD a pokořila, sama si dirigujíc slavnostní odpoledne, zástupy značně mladších stálic českého pop-nebe svou elegancí a krásou. Vykřičníkem byl však vzpomínkový večer se slovenskou divadelní stálicí Márií Kráľovičovou, která na jevišti Slovenského institutu zanechala až mystickou stopu zralé krásy, beze stop času na těle i duchu.
Přátelé, bylo a je to krásné zjištění. Krásné zralé ženy jsou mezi námi, stačí se jen rozhlížet a nebát se. Jsou totiž zkušené a laskavé. Stojí asi mimo běh našeho splašeného času jako pilíře kvalit, jistot a poznaného štěstí. Vzpomeňte na ně na konci tohoto zvláštního roku!