Vážená paní Myslivečková, přispěji svoji malou troškou do mlýnice. Včera jsme byli s manželkou na hřbitově – u strašnického krematoria – a zpět jsme se vraceli pěšky Vinohradskou. Co nás oba zarazilo – tristní pohled na urbanistické řešení, které přímo tluče do očí.
Vážená paní Myslivečková, přispěji svoji malou troškou do mlýnice. Včera jsme byli s manželkou na hřbitově – u strašnického krematoria – a zpět jsme se vraceli pěšky Vinohradskou. Co nás oba zarazilo – tristní pohled na urbanistické řešení, které přímo tluče do očí.
Nová budova Rádia Svobodná Evropa – naprosto nezajímavá kostka, vedle ní se krčící stará budova Hagiboru a za ní „nesmírně cenná“ budova hotelu Don Giovanni. To je prostě česká architektonická soda v praxi a pohled z Vinohradské vskutku k nezaplacení. Doufám, že jste ten guláš taky už viděla.
Bystrozraký
Pane Bystrozraký, bydlím hned za rohem, a proto ten „guláš“ vnímám zvlášť citlivě.
Hotel Giovanni, jehož autorem je Ivo Nahálka a který se už od svého vzniku v osmdesátých letech uchází o prestižní místo mezi nejhoršími pražskými stavbami, nestojí ani za to komentovat.
Domov sociální péče Hagibor pro židovské seniory získal letos Cenu předsedy Senátu. Autorem rekonstrukce a dostavby (která z Vinohradské ulice není vidět) ubytovací části je Jan Línek. Zvenku komplex obehnaný zdí a plotem s bezpečnostní „kukaní“ u brány připomíná dobu, kdy tu byli internováni Židé a poté transportováni do koncentračního tábora.
Vnitřek je však pravým opakem odtažitého zevnějšku. Proč? Kvůli zdejšímu hluku, ale především kvůli bezpečnosti. Jan Línek k tomu mimo jiné řekl: „Pro mne byla tato otázka jednou z primárních, před kterou nebylo možné zavírat oči, a pochopitelně se promítla do konceptu.“
Problém bezpečnosti se samozřejmě promítl i do koncepce „kostky“ rozhlasové stanice Rádio Svobodná Evropa/Rádio Svoboda, pod jejímž projektem jsou podepsáni Cigler Marani Architects. Plot, osvětlení areálu jako věznice … a uvnitř luxusní prostor s nejmodernější technikou.
Tahle část Prahy má prostě smůlu. Trpí tím, že je periferií Prahy 3 a 10 a tak se k ní také městské radnice chovají. Řešit chaotické území s rušnou křižovatkou, hřbitovy, několika solitérními objekty a bloky domů není pro urbanisty ani architekty jednoduchou zakázkou, ale o to větší výzvou. Zjevnou a nenapravitelnou chybou je, že stavby vyžadující zvýšenou ostrahu se staly sousedy. Žít a pracovat v nich je a bude určitě příjemné, chodit kolem nich přesně naopak.
