Svoboda přinesla celou řadu zajímavých zjištění – například jsme si o sobě dlouho mysleli něco zcela vzdáleného realitě, a přitom opak byl pravdou. Platí to v řadě oborů, ale dobře je to vidět třeba v architektuře. V nové, divoké zástavbě okolí velkých měst, kdy doslova jako houby po vydatném dešti vyrůstají chaoticky hrůzné přízraky, jež si říkají nebo nechají říkat nové rezidenční soubory (ne města, ne čtvrti, prostě diplomaticky soubory).
Jsou vytvářeny z podivných katalogových domů kreslených podle zásad současného bydlení na úrovni tak roku 1871, ale ne později. Lidem se tam patrně žije a bydlí hezky, hypotéky pomohou sen a záměr realizovat, ale výsledek je zarážející, smutný a varující. Ono to prostředí, které si zákazník dobrovolně zvolil, vypráví o nás všech a samozřejmě hlavně o něm samém. Pracovat v roce 2008 a přitom se mentálně pohybovat před 130 lety musí být vysilující – anebo něco z toho nehraje. Napětí vznikající v takovýchto místech je pro vnímavější z nás opravdu nepříjemné. O to větší mám radost, když narazím na dům, který dokládá harmonické pojetí bydlení v souladu se skutečnou potřebou uživatelů, třebas někdy mají k dispozici tenčí peněženku.
Domy, které tu a tam takřka nepozorovány občas vyrostou a které mnohým z nás dělají potěšení, jsou díla mladých současných architektů, informovaných a inspirovaných. Takový dům má dostatečnou plochu, je světelně, tepelně a stranově správně orientován, používá dobré, jednoduché a dostupné materiály; jeho majitelé a autoři přemýšlejí o teple, světle, materiálech, cenách. Nemůžeme opomenout ani soudobá estetická měřítka, proč proboha ne?
Takové domy dělají radost. Špatně se hledají, ale opravdu rostou. Mám pro vás doklad. V pražské Galerii Jaroslava Fragnera právě probíhá malá výstava staveb severomoravských architektů pod názvem Jiné domy 007. Putuje po republice a těší všechny ty, kteří se v dnešní běžné příměstské zástavbě dusí. Katalog, který možná mnohým návštěvníkům slouží i jako inspirace, slovem doprovodili dva severomoravští guruové dobrého vzdělání a občanského chování Radovan Lipus a Martin Strakoš. Říkají tam pravdy a pomáhají připomínat, že je opravdu rok 2008. Ale bohužel jen pro některé.
