Praha bude mít v roce 2010 nový územní plán. Měl by vydržet beze změn alespoň deset let. Mohl by obstát bez budoucích výjimek, protože bude dostatečně pružný. Radě hlavního města a posléze zastupitelstvu alespoň ubude práce. Projednávání a schvalování jeho změn, se kterými často obyvatelé města nesouhlasí.
Již teď je jisté, že radní rozsvěcují zelenou dalšímu zahušťování města. Postupně zmizí mnohá pražská nádraží, městské zeleně bude ještě méně, za své berou cenné objekty. Satelitní městečka už tolik nefrčí. Ostatně záhy nebude kde stavět a okrajové části města přišly na to, že hostit je na svém území zase není taková výhra.
Vracíme se tak k jednoduché tezi: Protože každý pozemek ve vnitřní Praze je lukrativní, musí být zastavěn. Na tuhle větu slyší developeři, městští radní, kteří se chovají stejně jako developeři, ale bohužel i urbanisté a architekti. Někdy už nevím, zda z přesvědčení, nebo si zajišťují práci do budoucna.
Přitom urbanismus je nesmírně důležitá architektonická disciplína. V každém městě, vesnici i sídelním útvaru je vidět, zda se tu kánon urbanismu ctí. A jak to pozná laik? Že se tam cítí dobře. Urbanismus má zahrnovat nejen technická, materiální a ekonomická hlediska, ale i psychologická a sociologická. I chránit kulturní dědictví. Ale to vše je možná už jenom teorie.
