Smrt kapitalismu!

Smrt kapitalismu!

Smrt kapitalismu!

Jedna moje dobrá známá má výtečnou galerii v západním Berlíně, takřka v jeho středu, v milé a značně bohaté čtvrti Charlottenburg, kterou bychom mohli alespoň zevně částečně přirovnat k Vinohradům či Dejvicím v Praze. Jedním z hlavních náměstí této prosperující části Berlína je Savignyplatz, hezké parkové místo, ze všech stran obkroužené kavárnami, výčepy a restauracemi s příjemnými letními zahrádkami.


Do jedné z nich dochází řada grafiků, fotografů, galeristů i dalších místních stálých hostů z poměrně dobře situovaných kruhů. Při jednom debatním posezení koncem dubna jsem však na toaletě lehce ztuhl. Celou jednu její stěnu pokrýval velký plakát s výrazným nápisem Tod dem Kapitalismus! To nebylo vše – na dalších stěnách byla jiná, nám povědomá hesla, mimo jiné i Dělníci slaví 1. máj – svátek hrdinů práce. Zavrtěl jsem hlavou, známá plakát lehce bagatelizovala, večer nerušeně pokračoval.
Druhý den byl však opravdu první máj, o jehož průběhu v Berlíně se u nás snad ani nic nepsalo, vše bylo asi v pořádku. Zvláštně však působily uzavřené bulváry a ulice, kde jsem očekával průvody a demonstrace. Vše vypadalo idylicky, skoro jako při bývalých nucených májových oslavách v Praze.
Nicméně při mém návratu z výletu do kvetoucího a vonícího Dahlemu večerním jižním Berlínem jsem vjel linkou nadzemního metra do pouliční vřavy s policií, vojskem, tisíci demonstrujících, rabovanými obchody, vodními děly, řevem kapel a davů zjevně opilých alkoholem a strhující atmosférou chvíle. Průjezd jednotlivými stanicemi se prodlužoval do nekonečna, nástupiště musela vyklízet policie i speciální ochranné sbory, ve vlaku panoval strach. Hrdinové práce se tady v Kreuzbergu předváděli, kapitalismus se chvěl v základech. Německé noviny byly následující den plné komentářů, ty bulvárnější barevných fotografií ze vzrušující pastvy pro oči.
Vzpomněl jsem si na jarní sjezdy černé mládeže v Lipsku a další povedené sasko-prusko-brandenburské zábavy a trochu mne zamrazilo. Nedřímají nepozorovaně tak blizounko od nás opravdu jiná města, opravdu jiní lidé?