Před osmdesáti lety byla Slovanská epopej Alfonse Muchy vystavena ve Veletržním paláci, teď by měla zakotvit o kousek dál na Výstavišti v Bubenči. Zpáteční lístek z Moravského Krumlova, kde je nyní cyklus umístěn, si jeho autor pro jistotu zaplatil dopředu. Dal si prý totiž podmínku: pokud chce Praha obrazy, postaví pro ně novou síň.
Blíží se lhůta vypršení Muchovy nabídky, leč objekt, kam by se uložila óda na naši historii, nestojí. Pražské zastupitelstvo si přitom už v roce 2005 odhlasovalo, že se epopeji bude nejlépe dařit mezi lunaparkem, Maroldovým panoramatem a Křižíkovým pavilónem, někde tam, co momentálně stojí veřejné záchodky. A bude o tři metry vyšší než ruské kolo.
Výstaviště po léta působí jako sběrna více či méně povedených „atrakcí“, třebaže pouť je tu jen dvakrát za rok - na Matěje a na Josefa. Jakoby tady stále přežíval socialistický duch parku kultury a oddechu pod záštitou Julia Fučíka. Od doby, kdy tu po sobě Všeobecná zemská jubilejní výstava v roce 1891 zanechala mimo jiné Průmyslový palác či Lapidárium se zdejší prostor potácí v provizóriu. Bude fungovat jako depo pro věci, s nimiž si nevíme rady, kam je umístit? Ještě by někoho mohlo napadnout postavit tady Kaplického knihovnu!
Nebylo by lepší, kdyby se cyklus monumentálních obrazů vrátil do Veletržního paláce? (Třebaže je Muchova epopej v majetku Galerie hlavního města Prahy a Veletržní palác patří Národní galerii.) Ušetřili bychom hodně peněz (v roce 2005 se stavba objektu odhadovala na 150 miliónů) a budova by se konečně „zaplnila“ výtvarným uměním. Zmizel by pocit prázdnoty. Snad by to Mucha i jeho dědicové pochopili.
