Občas přemýšlím, komu Praha vlastně patří? Zda obdivujícím turistům, jejím obyvatelům, těm, co tu pracují, ale nebydlí, nebo všem občanům republiky (ani nevím, zda o to stojí). Nebo obecním úředníkům, hlavně těm magistrátním?
Či snad Centru pro světové dědictví UNESCO? Zdá se, že od roku 1992 patří celému světu, a podle toho bychom se k ní také měli chovat.
Na přelomu února a března nás proto přijela zkontrolovat skupina odborníků v čele se šéfem Centra (což svědčí o výjimečnosti návštěvy; zda v pozitivním, či negativním smyslu je ale otázka). Francesco Bandarin exkluzivně pro deník Právo uvedl, že o Praze může mluvit jenom v superlativech. A druhým dechem dodal, že výškové stavby na Pankrác nepatří a nejlepší by bylo ty tři, co už stojí, zbourat. K výstavbě v Holešovicích byl také zdrženlivý.
Obavy odpůrců pankráckých staveb nesdílím, Prahu ze seznamu světového kulturního dědictví kvůli plánované výstavbě mrakodrapů na Pankráci nikdo nevyškrtne. Přiznám se, že zde naopak další výškové stavby přivítám, pokud budou architektonicky zajímavé, uživatelsky přijatelné a dotvoří bezzubou pláň.
Více mě zajímá, zda si pan Bandarin povšiml, jak mazaně nakládáme s některými stavbami uvnitř města. Zachováváme fasádu do ulice, a za ní se teprve developeři s architekty vyřádí. Namátkou lze jmenovat bývalý hotel Kriváň na náměstí I.P.Pavlova, objekt České pojišťovny ve Vladislavově ulici či Palladium na náměstí Republiky.
Oficiální stanovisko Centra obdrží Praha teprve na přelomu dubna a května. Sama jsem zvědavá, co nám UNESCO vzkáže.
Související články:
Petr Volf: VZTAHY 2020 - UMĚNÍ ARCHITEKTURY (Reflex č. 6/2008)
Josef Vomáčka: KONEC SNU (Reflex online, 30. 10. 2007)
Michal Komárek: MODERNA, NEBO AROGANCE? (Reflex č. 42/2007)
Richard Biegl: VZDUŠNÉ ZÁMKY RICHARDA BIEGLA (Reflex č. 41/2007)
A. Halada: VADÍ VÁM MRAKODRAPY NA PANKRÁCI? (Reflex online, 14. 9. 2007)
