Turecko, Bulharsko, Rumunsko, Maďarsko a Rakousko podepsalo včera smlouvu o výstavbě plynovodu Nabucco, který může zbavit Evropu závislosti na ruském plynu. Doprava je vyřešena, ale odkud neruský plyn vzít?
Pro Evropskou unii je to velký den. Zástupci Turecka, Bulharska, Rumunska, Maďarska a Rakouska podepsali včera smlouvu o výstavbě plynovodu Nabucco, který může zbavit Evropu závislosti na ruském plynu. Doprava je vyřešena a zbývá už jen jeden problém - odkud neruský plyn vzít?
Evropa si už nepřeje zopakovat plynové krize, kdy kvůli hádkám Ruska s Ukrajinou přestal proudit na starý kontinent ruský plyn. Rusko totiž dodává do Evropské unie čtvrtinu její spotřeby zemního plynu a reálně hrozilo, že v některých státech - třeba v Bulharsku nebo na Slovensku - se zastaví výroba a lidé začnou mrznout.
Evropu navíc neuspokojují ani plánované ruské plynovody Nord Stream a South Stream obcházející Ukrajinu. Unie totiž oprávněně podezírá Rusko, že za zastavením dodávek plynu mohou být politické zájmy a vlastní technické potíže a ne jen spory s Ukrajinou. Chce proto vlastní nezávislé dodávky. Řešením má být právě podepsaná smlouva o výstavbě plynovodu Nabucco z Turecka do Rakouska, kde bude plynovod napojen na další „trubky“ rozvádějící plyn do západní i východní Evropy. První plyn by měl dorazit do Rakouska Nabuccem v roce 2014.
Výstavba Nabucca bude stát 7,9 miliardy euro, tedy asi 205 miliard korun. Už se sháněním těchto peněz v bankách budou za současné situace potíže („Brusel“ sice přislíbil podporu, ale nejspíše půjde jen o částečné záruky za úvěry) a navíc je tu další problém: kde sehnat dodavatele neruského plynu? Údajně to mají být Egypt, Ázerbajdžán, Irák, Turkmenistán a Írán.
Ovšem do Egypta z Turecka zatím nevedou plynovody a jejich výstavba by byla extrémně drahá. Ázerbajdžán se zase momentálně dohodl na velkých dodávkách plynu do Ruska a není jasné, kde by vzal další velké zásoby. Kurdové obývající sever Iráku, kde jsou naleziště plynu, by sice svůj plyn do Nabucca rádi prodávali, ale ústřední vláda jim v tom brání. Raději ho prý použije pro místní potřebu - pro vytápění a hlavně na výrobu elektrické energie, které je v zemi nedostatek. Zbývá tak hlavně Turkemnistán a Írán. Turkménský prezident Gurbanguli Berdymuhamedov se už nechal slyšet, že je plyn připraven do Nabucca dodávat. Za Íránce zase lobbuje Turecko. Írán má druhé největší potvrzené zásoby zemního plynu na světě a západní peníze potřebuje.
Evropská unie ovšem bude muset překousnout to, že Turkmenistán je diktatura nedodržující lidská práva a že íránská teokracie pod vládou ajatolláha Chameneího na tom není o mnoho lépe. Navíc jsou turkmenští představitelé poněkud nespolehliví obchodníci. Svoji ropu třeba dokáží prodat dvakrát různým zákazníkům. Íránci jsou zase ochotni uzavřít kohouty, pokud je Unie „naštve“ svými požadavky na dodržování lidských práv. Ale i tohle riziko za omezení závislosti na Rusku stojí.
Další články autora najdete v rubrice ŠÍLENÁ RACIONALITA
