„Budujeme jednotný Irák a nikdo nemá právo nosit bez povolení zbraň,“ tvrdí jeden z nejvýznamnějších iráckých politiků, duchovní Ammar Abd al-Azíz al-Hakím. Hakím je místopředsedou strany Nejvyšší irácká islámská rada, která je největší stranou v iráckém parlamentu a reprezentuje hlavně ší΄itskou větev muslimů. Studoval v Íránu a teprve po svržení Saddáma Husajna v roce 2003 se on a jeho rodina vrátili do Iráku.
Jaká je současná situace v Iráku? Bude pokles násilí pokračovat?
Počet teroristických útoků se opravdu snížil o osmdesát procent. Jednou z příčin je zmírnění napětí mezi lidmi. Irácké kmeny ze západní a severní části země poznaly, že al-Kái΄da je temná síla, která bojuje i proti nim. Zlepšily se také bezpečnostní síly, armáda a policie, mají teď víc lidí a lepší vybavení. Koalice (myšlena americká a další zahraniční vojska) nám při tom hodně pomohla.
Přispělo k uklidnění situace také oddělení lidí stejného náboženství a národnosti, vlastně etnické čistky?
To, co se stalo, nebyl boj mezi lidmi, ale hon na lidi. Teď se ale soužití obnovilo. Byl jsem nedávno v Tikrítu, rodném městě Saddáma Husajna, a byli jsme vřele přivítáni od lidí i od jejich šejchů. To by ještě nedávno nebylo možné.
Mluvíte o kmenech, jak tedy vidíte budoucnost kmenového hnutí sunnitů a jejich milicí Sahwa?
Sahwa, to jsou sunnitské kmeny, které se postavily proti al-Kái΄dě. Část z nich v minulosti zvedla zbraň proti vládě a bezpečnostním složkám. My si teď vážíme změny jejich postoje a chceme je využít. Někdo může být v policii, v armádě, ostatní půjdou do civilních institucí. Dříve je platili Američané a teď je začínáme platit my.
Co ostatní milice včetně ší΄itských, zůstanou v současné podobě,nebo je také odzbrojíte?
Zbraně musí být jen v rukou státu, v rukou vlády. I když se v minulosti vytvořily skupiny, které měly zbraně, aby chránily určité území, při posílení bezpečnostních složek a armády už nebude potřeba zbraň pro ochranu těchto oblastí.
A konkrétně ší΄itské milice?
Operace ozbrojených složek v Basře, Amaře a v Bagdádu přesvědčily lidi, aby se vzdali svých zbraní. Každý, kdo má zbraň, ji musí odevzdat. Není tu sice stabilita, ale je tu určité uklidnění, pokles incidentů na určité procento.
Vidíte vy osobně, jako ší΄ita a člověk se zkušenostmi z Íránu, íránský politický systém jako vzor pro Irák? Prý i iráčtí ší΄ité mají s vlivem Íránu v zemi určité problémy ...
My budujeme jiný politický systém, než je v Iránu. Jsme odlišní od Íránu, jsme součástí arabského světa (Íránci jsou ší΄ité, ale národnostně Peršané - pozn. red.). Problémy se všemi státy si řešíme za zavřenými dveřmi, ne přes média.
Jsou lidé v Iráku připraveni na demokratický systém? Vždyť jeden z důvodů bojů po svržení Saddáma Husajna byla snaha vybudovat v Iráku demokracii bez demokratů.
Demokracie není jen pro demokraty. Demokracie je to, co chce lid. Když lidé dají svoji důvěru islámským skupinám, nebo jiným skupinám, tak je to demokracie. Demokracie nemusí mít jeden rozměr pro všechny země na světě, demokracie v Iráku nemusí být stejná jako v USA nebo v Čechách.
Reportáž Marka Hudemy S AMERIČANY V IRÁKU s fotografiemi Honzy Šibíka a více informací o návštěvě Ammara al-Hakíma v Čechách od Tomáše Tesaře najdete v Reflexu č. 42, který vychází 16. října.
