S Američany v Iráku II: Tlumočník, riskantní povolání

Campu Stryker kraluje obrovská jídelna s délkou okolo 250 metrů. Pro ty, kteří chtějí něco jiného, je tu hned vedle třeba „nezbytný“ Burger King. To vše pak doplňuje tržiště, které tu otevřeli před třemi lety. Je to pás stánků s tričky, cédéčky a rádoby místními suvenýry. Pozoruhodné je, že jde o obchody místních podnikatelů. „Tihle podnikatelé reprezentují budoucnost Iráku - muži, kteří se vzdali terorismu a posunují Irák mezi demokracie,“ prohlásil tehdy velkohubě Dan Thomby, viceprezident americké agentury, která provozuje obchody pro americké vojáky. Zapomněl ale dodat, že tihle chlapíci jsou jedni z mála Iráčanů, kteří smějí na základnu, a navíc mají zřejmě dost problémů dostat se z práce domů. Kdyby je někdo poznal, jak vycházejí z americké základny, mohl by je zastřelit jako „zrádce“. Stejně jako třeba irácké překladatele, kteří tu pracují pro americké vojáky.
Tlumočníci dokonce z tohoto důvodu bydlí přímo na základně – ovšem samozřejmě v oddělené sekci. Na parkovišti či v místní posilovně je určitě neuvidíte. „Aby toho příliš neviděli a neslyšeli, snažíme se minimalizovat bezpečnostní riziko,“ vysvětluje mi jeden z amerických vojáků. Venku při pobytu s americkými jednotkami se pak překladatelé před svými krajany většinou pečlivě maskují šátkem nebo celoobličejovou maskou s nakreslenými zuby.
Přesto si nestěžují. Berou od 600 do 1400 dolarů měsíčně, tedy na české poměry nepříliš závratnou sumu. V Iráku, kde je zhruba třicetiprocentní nezaměstnanost a průměrný měsíční příjem na hlavu je okolo tří set dolarů, to ale není vůbec špatné. A hlavně, mají šanci, že když zůstanou ve službě u Američanů věrně po celý rok a někdo je nezastřelí při občasných cestách domů (jednu za čtrnáct dní se každý z nich vrací na odpočinek k rodině), dostanou možnost vydat se do USA. Prý i s celou rodinou. To není v téhle zemi vůbec špatná perspektiva.

Pokračování příště.