Souhlasím sám se sebou

Ostatně kdyby šlo jen o Kuberu, známého ochránce našich posledních malých svobod jako třeba kouření mezi nekuřáky, byla by to jen špatná legrace; béčkový teplický bavič založil na teatrální nesmiřitelnosti s čímkoli svou politickou kariéru, naštvanost je tedy jeho osobité PR.

Problém je, že totální nesmiřitelnost ovládla celou politickou scénu. S výjimkou nové milenecké dvojice Klaus-Paroubek už nikdo nesouhlasí s nikým. Novým krédem je, že když nemůžete vyhrát vy, nevyhraje nikdo. Na lidi, kteří vás platí, se klidně vykašlete. Zaplatí vám ze zákona.
Prezident Václav Klaus tak kvůli Lisabonské smlouvě popře své vlastní sliby i roli českého Parlamentu a do TV za sebe ještě pošle štěkat svého pitbula Ladislava Jakla; kvůli nákupu pár frustrovaných voličů pošlape předseda ČSSD Jiří Paroubek politické dohody a klidně zruší již rozjeté volby. A předseda ODS Mirek Topolánek? Ten pro změnu touží, aby s ním jednomyslně souhlasila celá ODS. Jinak zřejmě znovu zmizí do Toskánska, tentokrát na déle.
Nesouhlasit je samozřejmě základním principem demokracie. I proto jsme si před časem, tehdy ještě vystrašení z komunismu, který nesouhlas kvalifikoval jako vlastizradu, vepsali do ústavy tolik vzájemně nesouhlasících institucí, až toho dnes litujeme. Viz Klaus, Senát, Poslanecká sněmovna…
I nesouhlas má ale svou mez: obecný zájem země, jakkoli to ve zlaté éře Davida Ratha zní naivně pateticky. Ten ale bohužel většině současné politické garnitury nic neříká. Důležitější je mít svou vlastní pravdu. Za každou cenu.

---

Související články:

Bohumil Doležal: MOŽNOSTI SENÁTORA KUBERY (CO PŘINESL DEN: 14. října, Reflex.cz, 15. 10. 2009)
Možnosti jsou aktivní a pasivní. K těm prvním patří hrozba vystoupení Teplic z EU. Série sebevražedných atentátů v Bruselu určitě ne, z toho pana senátora samozřejmě ani trochu nepodezírám...

---

Další články Petra Holce najdete v rubrice KOREKTNÍ NEKOREKTNOST