Kremlolog Paroubek

Mirek Topolánek a spol. to jistě trochu přehnali s plačtivou hysterií kolem zrušení amerického radaru; i bez něj Česko zůstává členem NATO, ruské tanky zatím nestojí u Břeclavi. Věřme bratrům Slovákům, že by Rusy aspoň pár hodin zdrželi svými špatnými silnicemi a my stihli ujet za Rozvadov. Dluží nám to za otevřené hranice v době Vladimíra Mečiara.
Svým způsobem si za celou blamáž může Topolánek sám. Tlačit na radar pár měsíců před americkými volbami, v nichž je jasné Obamovo vítězství a následné přehodnocení vojenské strategie USA, bylo stejně chytré jako cesta do Toskánska dva měsíce před plánovanými volbami.
Jiná věc je ovšem Paroubkova neskrývaná láska ke stále autoritativnějšímu a agresivnějšímu Rusku, jež nedávno předvedlo, že v případě potřeby bojuje nejen tanky, ale i plynovými kohouty. Snad by paní Petra měla manželovi koupit pár knížek o současném Rusku z pera neruských autorů a v případě jazykového deficitu mu je přetlumočit. Třeba by začal přemýšlet.
Ve svém dopise Paroubek vyčítá Havlovi, že spolu s ostatními konzervativci a zastánci radaru chce stavět novou železnou oponu; podle jeho moudrých slov jsme „skvěle zabezpečeni“ v NATO i v EU. Skvěle zabezpečeni? Snad to zaslechl u vodky v Kremlu. Anebo si vzpomněl na zlaté časy v RaJ.
O skvěle zabezpečené ruské železné oponě snad mohou mluvit Gruzínci, vloni jim uřízla kus země. Ale my? Naše smutná historie bohužel ukazuje, že nic není bezpečnější před ruskou železnou oponou než jiná železná opona.