Bývalý předseda KDU-ČSL a ministr financí Miroslav Kalousek je tak starostlivý. Co není ministrem, udílí rady, jak finance vést; co není lidovcem, jezdí na jejich volební sjezdy a hraje mučedníka.
A chudáci novináři ho za to milují.
Kalouskovi nelze upřít jedno: snad ani Jiří Paroubek, jenž měl poslední dobou menší problémy s vejci, nedokáže z vlastního pádu vytřískat tak ubrečené PR jako on. Skoro si přeji, aby už měl vlastní stranu a mohl svůj mučednický talent uplatnit v ní, jinak se zřejmě brzy ubrečím k smrti.
Na víkendovém sjezdu KDU-ČSL Kalousek kráčel obklopen reportéry, pokuřoval, sem tam do sebe kopl slivovici a mezitím trousil moudra – přinejmenším na chemika z Bechyně, co armádě koupil padáky, co se neotvíraly. Novinářům přitom nějak nedošlo, že coby zakladatel nové politické strany nemá na lidoveckém sjezdu co dělat, tedy pokud se nepřijel pouze nalít slivovicí. Lidovci se ukřižují i bez něj, viz volba Cyrila Svobody staronovým předsedou.
Kalouskova slova o tom, že přijel splnit svou delegátskou povinnost, připomínala muže, jenž doma práskne dveřmi a v noci pak leze oknem do ložnice splnit svou manželskou povinnost. Sakra! Tohle přece muži s kouskem cti v těle nedělají. Radši si v trafice koupíme příslušný časopis.
Ještě patetičtěji ale působí Kalouskova hra na ministra financí, zatímco na financích už sedí někdo jiný. Novináři mu bohužel skočili i na ni. Člověk před ním v TV neuteče, přestože už několik týdnů není v politice. Nemohl by mu to konečně někdo říct?
Další články autora najdete v rubrice KOREKTNÍ NEKOREKTNOST
(Reflex online)
