Céčkem proti krizi

: všem hlavounům, pod nimiž recese rozhoupala křeslo, by rozdal šumivý celaskon – proti rýmě. I ta, stejně jako krize, podle něj přejde sama. Jestli čtete profesora Klause trochu víc, víte, že stejně přejdou i globální klimatické změny. Ty navíc neexistují, logicky.
Trochu se summitu obávám. Pár týdnů už sice nejsme zemí, jejíž politici by recesi zcela popírali, přesto patříme k výjimkám: vicepremiéra pro ekonomiku, který by nás denně uklidňoval, že o práci přijdeme až za týden, premiér vůbec nesehnal; nakonec ustavil tzv. NERV, volné sdružení ekonomů, kteří se stejně volně scházejí, aby nám z TV odcitovali školní poučky. Když se nescházejí, prý si volají. Po několika týdnech po nich zbyla zhruba třicítka návrhů, které teď několik týdnů zůstanou na papíře. Vláda zatím neřekla, co, kdy a jak zavede.
Nechci naše politiky lacině obviňovat, že zaspali. Rozsah škod nepředpověděl nikdo na světě, dokonce ani Jiří Paroubek se svým mozkovým trustem z Lidového domu. Všechny vlády jen dodatečně hasí kalamitu. Navíc máme za ministra financí chemika a ty, jak známo, občas nemile překvapí i vlastní hra se zkumavkami; natož svinčík někoho cizího.
Jen si vzpomínám, že někdy v době, kdy Miroslav Kalousek ve svém rozpočtu optimisticky počítal s několikaprocentním růstem, předpovídali v Economistu či Financial Times, že malé, proexportní a úzce zaměřené východoevropské ekonomiky recese pravděpodobně zasáhne dost tvrdě. Jsem ekonom asi jako Kalousek; jen mě tehdy napadlo, že definice nápadně splňujeme.