Je to legrace. Po tučných letech TV ekonomů k nám s blížícím se hospodářským útlumem začínají z médií promlouvat moudré hlasy neekonomů. Honba za věčným růstem je podle nich nesmysl; až v bídě prý dosáhneme skutečné spirituální nirvány. Snad myslí čekárnu na úřadu práce.
Ne že by některé krize nebyly důvodem k zamyšlení. Třeba když po rozvodu skončíte bez domu, bez auta a s kreditkou bez účtu, je dobré ptát se, jestli jste tehdy v baru neměli radši oslovit kamarádku vaší bývalé.
Současná krize je ale trochu jiná. Zeptejte se propuštěné svobodné matky z Nového Boru, kde právě pohřbívají sklářský průmysl, tradiční zdroj zaměstnání. Možná jsem v reportáži ČT přeslechl její slova o spiritualitě nadcházejících měsíců; každopádně jsem viděl slzy a slyšel, že neví, jak s malým dítětem přežijí. A zdaleka nejen oni. Spoustu lidí teď čeká tolik času na přemýšlení, že si na nějaké vznešené pěstování ducha ani nevzpomenou.
I když i tací se najdou. Co takoví bankéři, kteří nám k současným hodům ducha trochu pomohli? Mnozí z nich si teď jistě kladou očistnou otázku, jestli jim místo ferrari nestačí porsche, když jim zlý stát chce výměnou za přežití omezit odměny. Na období hospodářského růstu, byť z jiného úhlu, určitě myslí i stamilióny těch, které vytáhl z bídy života s dolarem na den. Bylo to nemorální? Nemyslím. Nic proti pěstování ducha, nechme si je ale raději na tučnější období. Není nad to, když v novém autě pořádně šlápnete na plyn a v rádiu si pustíte vlídný hlas Tomáše Halíka.
