Vždy je lepší, můžeme-li končící rok označit za politicky bezvýznamný: méně zákonů znamená méně zla, méně voleb pak méně Davida Ratha. Letošní rok takový bohužel nebyl. V zimě naši zástupci podruhé vyslali na Hrad Václava Klause, na podzim ovládl Jiří Paroubek kraje a zčásti i Senát. Obojí je katastrofa.
Klaus, pro něj typicky pokorně, vůbec nekandidoval; všem nám vzkázal, že jej dobře známe, takže nechápe, proč by se měl o prezidentství utkat s nějakým Janem Švejnarem, jehož navíc nezná. Jak jsme se mýlili! Samozřejmě že jsme znali Klause ve svetru s jeleny, v němž nám kdysi sliboval Rakousko, stejně jako Klause-premiéra či prezidenta. Nikdo si ale neuměl představit, jakého Klause za sebe necháváme zvolit prezidentem podruhé: muže v mentálním volném pádu, jenž si z ústavní funkce udělá bicí hůl na každého, kdo s ním nesouhlasí. Teď budeme rádi, když jeho druhou pětiletku přečkáme v míru!
Znovu nás převezl i Paroubek, přiznávám. Poté, co předvedl coby premiér i expremiér, jsem naivně věřil, že dosáhl politického dna a níž už to nejde. Ve skutečnosti plul teprve pod hladinou. Trikem se zrušením poplatků v krajských a senátních volbách nám všem opět ukázal cestu, po níž jsme chvíli šli už počátkem devadesátých let: když na tom osobně vyděláte, kašlete na zákony. Podívejte na mě: expremiér a předseda velké partaje - a klidně tyji z toho, že mám na právníky, co je umějí obejít. A ještě Vás to za sebe nechám zaplatit! He-he.
Všem nám přeji lepší příští rok.
