Václav Klaus: 1941–2008

Václav Klaus: 1941–2008

Václav Klaus: 1941–2008

Ne, nebojte: přestože titulek vypadá jako nekrolog, zůstává Václav Klaus stále naším prezidentem – přinejmenším ústavně, a jak poslední dobou vidíme, i fyzicky. Obávám se však, že po SMS ministrům ODS „Mažu si Vás z mobilu“ definitivně umřel mentálně.


Umí si někdo představit, čeho se od Klause v tomto duševním stavu dočkáme příště? Vyhlášení války na zahraniční cestě, protože jeho protějšek podepsal Lisabonskou smlouvu nebo jej do práce vozí hybridním autem? Doufejme aspoň, že to neudělá během návštěvy nějaké nukleární mocnosti; ještě než by se vrátil, zbyl by nejen z Hradu, ale i z celé země velký doutnající kráter.
Až doteď jsem si bláhově myslel, že podobné SMS patří do nočního arzenálu zhrzených jedenáctiletých dívek, jimž se oženil idol z plakátu – řekněme Richard Krajčo. Ale u prezidenta? Ano, poslední prezidentská volba byla pro všechny obzvláště ošklivým očistcem: pro oba kandidáty, pro poslance, pro novináře, pro občany. Všichni si ještě pamatujeme různé mentální nehody, viz třeba Janu Bobošíkovou. Nebo projev premiéra Mirka Topolánka, jenž tehdy Klausovi ještě klečel u kolen. Většina z nás se však z tohoto traumatu vzpamatovala.
Bohužel ne tak jeden z jeho hlavních aktérů – Václav Klaus. První rok jeho druhého prezidentského období začíná připomínat šílený let po nebezpečné orbitě, kdy na palubě děravé družice mentálně drží jen hrstka nejoddanějších pasažérů v čele s Petrem Hájkem a Ladislavem Jaklem. Nenávidím se za to, ale bojím se, že znovu přišel čas na nejhorší: proces odvolání prezidenta. Sakra, dokud je čas!