Premiérovo vlastní K.O.

Premiérovo vlastní K.O.

Premiérovo vlastní K.O.

Pamatujete ještě, jak chtěl Mirek Topolánek – svými slovy – kontrovat po levém háku, který mu v prvním kole senátních voleb uštědřili voliči, hákem pravým? Jak to dopadlo, víme: ODS se dodnes válí na zemi. V neděli premiér kontroval znovu, tentokrát na Primě.


Tedy ne-kontroval. Boxerský kontraúder je precizní, rychle a přesně vedený proti soupeřovu útoku. Nic takového Topolánek neumí. Proti moderátorovi i veřejnosti, svým potenciálním voličům, které ODS nyní tak zoufale potřebuje, vedl měkkou hospodskou facku obvykle končící vlastním K.O. Když se předseda ODS po volebním fiasku zamýšlel nad jeho příčinami, správně jmenoval i styl vládnutí, mimo jiné i své vlastní chování. Ani ne dva měsíce nato přišel do TV s tím nejhorším stylem, jaký si lze představit. K.O. je ještě velmi milosrdný konec. Spíš zlomená čelist.
Premiér vše prohrál už v prvních vteřinách. Do studia usedl se známým arogantním úsměvem, pohrdlivým pohledem a tónem sympatickým jak Jiří Paroubek ve vaší ložnici. Stoličku si pod sebou definitivně podtrhl, když se divákům omluvil za moderátora. Jestli se Topolánek, od přírody antitelevizní typ, rozhodl, že ODS přivede k záporným preferencím, vydal se tou nejlepší cestou.
Smutnou ironií je, že to, co předseda ODS říká, když zrovna nevyhrožuje odchodem z TV, dokonce dává i smysl; ODS detailně zná své skalní voliče i nevoliče, stejně jako ty nerozhodnuté. Bohužel v televizi, médiu formy a ne obsahu, se smyslem ještě nikdo nikdy žádné volby nevyhrál. Jako první to pochopil Jiří Paroubek – a rolí zlého mesiáše méně šťastných drtivě zvítězil. Nejvyšší čas, aby to někdo poradil i Topolánkovi.